Není lektvar jako lektvar

13

Draco se probouzel pomalu, jasně cítil něco, co rozhodně běžně po probuzení necítil. Spokojenost. Ve skutečnosti, vše, co obvykle při probuzení cítil, byla touha vrátit se do režimu spánku, nebo touha po celém jezeru kávy, takže spokojenost byla jednoznačné zlepšení.

Převalil se a v návalu vzpomínek si vzpomněl na důvod. Merline, Harry byl včera v noci úžasný! Draco si nemyslel, že by někdy chtěl víc. Byla to noční můra, snažit se ovládnout, když jste věděli, že stačí jediné slovo a Harry by nechal celý kouzelnický svět ve sračkách.

A Merline, nebylo to vzrušující? Vědomí, že nejmocnější člověk na světě pro vás udělá cokoliv? Že mu musíte bránit, aby ignoroval celý zbytek světa, jen abyste se vy cítili dobře? Že můžete jen zatínat nehty do jeho ramenou, zatímco vás pomalu a vášnivě šuká?

Draco cítil, jak mu hoří obličej a snažil se ignorovat svůj bolavý penis – Harry se potřeboval vyspat. A on ho chtěl pozorovat. Ne, že by to v posledních dvou měsících nedělal až příliš často, ale tohle bylo něco jiného. Harry byl úplně nehlídaný.

A byl nádherný.

Upadající až příliš rychle do již známého snění, Draco odolal nutkání se Harryho dotknout a jen se díval.

Nebyl dokonalý, to si Draco nemyslel ani v nejbujnějších fantaziích pod nejsilnějším vlivem lektvaru.

Ale nedokázal se ubránit pocitu… nabuzení, ať už to způsoboval jakýkoliv z vedlejších účinků toho lektvaru. V koutcích úst mu zacukalo a v břiše mu rozkvetlo teplo. Jeho oči sledovaly přímku Harryho nosu, stíny řas, temnotu obočí.

Obočí, které zřejmě vědělo, že je jeho majitel pozorován, protože se začínalo krčit. Dracovi bylo líto, že už ho nemůže bez zábran pozorovat, ale nemohl si pomoct, těšil se, až se Harry probudí. Ignorovat svou erekci bylo opravdu těžké.

Draco zadržel dech, když se Harryho víčka zatřepotala a tělo se pomalu napjalo. Každou chvíli se Harry probudí, usměje se na něj a on ho políbí a všechno bude perfektní a…

„Argh!“ Harry prudce otevřel oči, jeho ruka vystřelila vzhůru a další věc, kterou Draco zaznamenal, bylo bílé světlo a ostrá bolest v krku. Zasyčel a couvl.

Harryho oči se rozšířily. „Sakra, promiň!“ vydechl a snažil se posadit. „Nechtěl jsem to-“

„To je v pořádku.“ Draco se odtáhl a mnul si krk.

„Já jen- zlý sen, počkej, podívám se-“ Harry se k němu natáhl.

„Řekl jsem, že je to v pořádku,“ řekl Draco a podrážděně zahlížel na Harryho ruku. „Jen to trochu píchá.“

Harry se nevzdával. „No tak, nech mě-“

„Nech toho, Pottere!“ odsekl Draco, dobrá nálada definitivně v tahu.

Harry se zastavil, paži stále nataženou. Vypadal, jako by chtěl něco říct, ale po několika dlouhých chvílích jen s povzdechem padl zpátky na postel.

Nastalo nepříjemné ticho. Draco věděl, že přehání, ale nebyl rád, že Potterův první instinkt po probuzení bylo ho proklít. A Draco se vedle Pottera cítil šťastný a v bezpečí! To byla ironie.

Vsadil by se, že kdyby se Potter probudil vedle Grangerové, proklít ji by ho ani nenapadlo.

Znechucen vlastními myšlenkami sebou Draco praštil zpátky na postel.

„Je mi to líto,“ řekl Harry tiše. Draco protočil oči a mlčel. Proč tím byl tak rozrušený? Bylo to, jako by si myslel, že ho má Harry vlastně rád. Věděl celou dobu, že Harry se s ním setkával jen proto, že má rád pomáhání lidem. Možná že… pod nedávnými událostmi… Draco zapomněl.