Není lektvar jako lektvar

5

Neuplynuly ani dvě minuty od Dracova odchodu z Velké síně a Potter už ho stihl dohnat.

"Hele, Malfoyi. Malfoyi!"

Draco zpomalil a připravil se na nevyhnutelné domýšlivé nebelvírské chvástání, které mělo následovat. "Ano?" řekl, aniž by se otočil.

"Malfoyi, budeš laskavě -" Potterova ruka ho popadla za loket. Zavřel oči a snažil se ignorovat jiskru touhy, která se rychle proměnila v ohňostroj bouřící v jeho žaludku.

"Co chceš, Pottere?" zeptal se přísně.

Potter rozhořčením zaprskal. "Co já chci - ? Choval ses dnes ráno k Ronovi jako naprostej parchant!"

Draco otevřel oči a na souhlas kývl hlavou. "Ano. A co?"

"A já chci, aby ses omluvil!"¨

Draco si odfrkl. "To je dost nepravděpodobné," řekl a snažil se vyškubnout ruku z Potterova sevření.

Potter ho stiskl ještě pevněji.

"Ne, poslouchej! Ani ne před dvěma dny jsem ti řekl, že když ti pomůžu s - s tou tvou situací, tak se přestaneš chovat jako parchant! No, pomohl jsem ti, tak s tím přestaň!"

Bolest ze silného stisku Potterových prstů začínala překonávat vzrušení, které cítil, když se ho Potter dotýkal. Draco zjistil, že se mu dokáže podívat do očí, aniž by na něj chtěl skočit.

"Ano? Dej mi jediný dobrý důvod, proč bych to měl udělat," řekl kysele.

Potter otevřel ústa, ale pak je zaklapl a připomínal mimořádně hloupou zlatou rybku s ošklivými brýlemi. "Abys dostál svému slovu! Abys byl lepším člověkem!"

Draco se ušklíbl. "Řekl jsem dobrý důvod, Pottere."

Potter vystrčil bradu kupředu v gestu, které Draca z ničeho nic donutilo dělat si obavy. "Chceš dobrý důvod?" zeptal se. "Dobře, tady ho máš." A s tím chňapl Draca za předek hábitu a hrubě ho políbil na ústa.

Bylo to odlišné ode všeho, co kdy Draco cítil. Pokud si myslel, že jejich předešlé polibky byly příjemné, tak líbat Pottera, když mu ochotně odpovídal, bylo kurevsky fantastické. Celé jeho tělo se ocitlo v jednom ohni a jeho vědomí se zúžilo jen na ten moment, na jediné místo v prostoru, kde se Potterovy rty opakovaně setkávaly s jeho. V tu chvíli neexistovalo nic jiného.

A pak bylo po všem.

"Čekám na tvou omluvu," řekl Potter chladně a odkráčel chodbou pryč, takže Draco se dokázal jen zhroutit bez dechu opřený o zeď.

* * *
Když Draco později ležel ve své posteli, rozhodl se, že odolávat Potterovi by nemělo být zas tak těžké. Vydržel sedmnáct let bez toho, aby se Pottera dotýkal, takže to dokáže vydržet i další měsíc. A jen proto, že během sobotního poledne zůstává sám v ložnici, zatímco zbytek školy je na obědě, to neznamená, že se schovává. Prostě jen nemá hlad.

Ignorujíc kručení v břiše si Draco pomyslel, že by teď byla správná chvíle, aby začal pracovat na svých domácích úkolem a zaměstnal tím svoji mysl. Sáhl pod postel a vytáhl z poloviny hotový esej na Kouzelné formule.

O čtyři hodiny později, poté co se důkladně podíval do zásob čokolády ve své skrýši, dokončil poslední domácí úkol a teď si lámal hlavu nad křížovkou z Denního věštce.

"Jak to mám asi vědět?" mumlal si pro sebe. "Komunikace… komunikace…? Ne, to nedává smysl. Hm…"

Dveře ložnice se náhle rozlétly a dovnitř vstoupila tmavovlasá dívka s příliš krátkou sukní.