Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

7.

"Lou... škola volá!" probudil mě Niall.

Ano už uběhlo celé moje volno a víkend. Za to Niall byl strašně otravný. Neměl jsem moc náladu na Nockle, protože gorgeos nepsal a já byl až moc sebevědomý, abych napsal první.

Kecám akorát jsem se bál, že neodepíše a to by moje- už tak malé- ego neuneslo.

Takže jsem za celou dobu nebyl na chatu, Niall se mě tam snažil nějak dostat, ale já to odůvodnil většinou tím, že nemám náladu nebo že se mi nechce.

Niall to neřešil a nechal mě, abych se užíral sám. I když jsem věděl, že ho to dost trápí.

"Mě se nikam nechce." zaskučel jsem a pootevřel oči.

"Zase." zabručel a stáhl ze mě peřinu.

Spal jsem jen v boxerkách, takže mě okamžitě ovanul studený vzduch z chodby a to mě perfektně probudilo.

"Nialle." zaskuhral jsem a posadil se.

"Nemusíš se bát." usmál se a sedl si vedle mě. "David, no prostě to řeknu jednoduše. Zajdu za ředitelko, promiň oprava. Zajdeme za ředitelkou a všechno jí řekneme."

"Ne." vyhrkl jsem rychle.

"Lou?" Niall se na mě zázavě podíval.

"Promin, ale já... já nejsem ten typ. Co by..." nedořekl jsem to a jen se na něj usmál.

"Ale Lou... Víš, že tě mohl klidně..." Niall to nemohl říct, věděl jsem, že se mu to příčí, jen na to pomyslet. "Co kdyby se to stalo?"

"Kdyby se to stalo, tak bych šel, ale nestalo. Jsem v pohodě." poplácal jsem ho po rameni a šel se obléct.

"Tvoje hlava říká něco jinýho." ukázal na moje čelo, kde se pořád rýsovala výrazná modřina a menší boule.

"No co." pokrčil jsem rameny a potom ho vyhnal, abych se mohl obléct.

Vzal jsem si na sebe skinny džíny, černé tílko a mikinu a šlo se. Niall mi u dvěří jako vždycky podal tašku a já jí s vděkem přijal.

Ten kluk toho pro mě udělal už tolik a tolik toho pro mě dělá i teď, že nevím jestli budu schopen mu to někdy oplatit.

Niall mi pomohl, když se naši rozváděli, Niall mi pomohl, když si moje milovaná sestřička našla přítele a já to nemohl rozdýchat- protože přeci jen je to pořád moje malá sestřička. Niall je něco jako můj strážný anděl a já doufal, že mu to jednou oplatím a budu mu moct za všechno poděkovat.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Niall, když už jsme seděli v autě. Ani nevím, jak jsem se tam dostal.

"Tak nějak nad tebou." odpověděl jsem nepřesně, ale Ní se hned zděsil, protože většinou přemýšlím nad vším možným asi ho překvapilo, že mojí mysl obklopuje on.

"Proč nademnou?" zasmál se.

Pokrčil jsem rameny, tak Niall pochopil, že ze mě už nic nedostane.

Zastavili jsme před školou, ale než jsem mohl vystoupit jako každý den a Niall zaparkovat, tak mě ještě chytil za ruku a přitáhl zpět.

"Nezapomeň." usmál se. "Drž se co nejdál od Davida a snaž se pořád s někým být. Já si tě na oběd najdu."

"Díky." věnoval jsem mu ještě jeden úsměv a pak se vydal do třídy na Literaturu, jenže se ozval školní rozhlas a tak jsem se zastavil.

"Žáci, kteří mají mít Literaturu a Sloh, ať se na svojí hodinu dostaví do počítačového sálu." ozvalo se.