Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

39.

"Jak se daří?" usmál jsem se na Zayna a hned po Niallovi ho obejmul. Možná, že to bylo moc dlouhý obejmutí ze strany Nialla a Zayna, ale moje mysl nebyla ve stavu, kdyby mohla přemýšlet. Chtěl jsem jen utéct za svým přítelem a vrhnout se mu kolem krku.

"Jde to." Zayn mi oplatil úsměv a usadil se pohodlněji na svém lůžku. "Doktoři mi slíbili, že mě zítra propustí, ale prý si mě tu ještě nějakou chvíli nechají." věnoval smutný pohled Niallovi a ten ho chytil za ruku v povzbudivém gestu.

"To vydržíš." zamumlal jsem a posadil se do křesla, mezitím co Nini seděl na kraji lůžka. "Nemocnice je hrůza, ale až se z ní dostaneš tak to bude ta největší radost, kterou budeš mít."

"Doufám." Zaynův pohled se mi vyhíbal, když mu jeho tvářičky zčervenaly a oči klesly k propleteným rukoum jeho a Nialla. "Už si mu to řekl?" zeptal se nadějně a Nini jen zavrtěl hlavou. Co mi měl říct?

"Co?" zajímalo mě. Mikal jsem pohledem z jednoho na druhého, ale ani jeden se neměl ke slovu. "Co máte na jazyku?" pořád nic. "Notak. Už jste to načali, tak to dopovězte."

"Uh, je... nic." Opravdu Nialle? Myslíš, že ti to uvěřím? Kdyby si chtěl, abych nic nevěděl tak to zahraješ jako na Opuncii. Dobrá přezdívka. Opuncie Jedovatá, už žádná Natalie Donhanová. "Nic se neděje. Zayn plaší."

"Zayne?" otočil jsem pohled na černovláska na lůžku, který se mermomocí snažil propadnout do lůžka a nebo se sním splynout v jedno. "Co mi měl říct?"

"Jak řekl. Nic." Zayn uměl lhát, alespoň trochu lépe, ale pořád mi bylo jasné, že se tu něco děje a jelikož už to načali, já musel vědět pravdu.

"Fajn." věnoval jsem jim pochybovačný úsměv a nechal je, aby si promluvili. vytáhl jsem si telefon a šel si psát se svým přítelem.

Me: Oni mi něco tají, ale nechtějí říct co

Me: co mám dělat?

Hazza: netuším, Lou

Hazza: zkus na ně taktiku opačného zdvořilce

Me: Co to je?

Hazza: říkej, že tě to bvůbec nezajímá, já to používám dost často, oni by ti to pak sami měli říct

Me: uh, fajn zkusím to

Me: kde jsi?

Hazza: šel jsem s Kaitlyn najít jednoho chudáka, který zažívá kyberšikanu

Me: fajn

Hazza: nežárli zlato :3

Me: já nežárlím :D Měl bych?

Hazza: to rozhodně ne

Me: Jak říkám, když nemám důvod nežárlím

Hazza: myslím si, že žárlíš, ale nepřiznáš to

Me: žárlil bych, kdybych věděl, že nemáš rád ptáčky zlato :*

Me: to co jsme dělali před nějakou dobou je toho důkazem

Hazza: ty, ale umíš zvednout náladu víš to?

Me: Ano, tím jsem proslulí :D

Hazza: Měl by ses věnovat těm dvoum chuligánům než zase vymyslí něco co ti neřeknou

Me: mě se nechce

Me: chci si psát s tebou

Hazza: ale já musím pracovat princezno :*

Me: Tak dobře, ale večer se uvidíme, že?

Hazza: promiň, ale nemám čas

Me: proč?

Hazza: Gemma chce pomoct s nějakýma věcma

Me: Gemma?

Hazza: To je moje sestra, kocourku :3

Hazza: Tak běž za klukama, pa :*

Me: pa :*

Gemma? Gemma? Gemma? Kde už jsem to jméno jen slyšel?

"Nialle?" vpustil jsem se do jejich konverzace, která stejně musela být nezajímavá, protože podle toho co jsem slyšel, tak rozhovor byl plný domácích mazlíčků a školy.

"Hmmm?" otočil se na mě a věnoval mi úsměv. Alespoň něco ty parchante.

"Pamatuješ si ZuzuGem?" zajímalo mě. Jen pokrčil rameny. "Chůvu, když mi bylo deset tak nás hlídala. Myslím, že když jsi byl u nás tak ti zabavila corn dog."

"Tahle mrcha." zasmál se a já věděl, že už si vzpomněl. "Proč? Proč se na ní ptáš?"

"Vím, že mluvila pořád o svém bratrovi a ty sis s ní hodně povídal. Nepamatuješ si, jak se jmenoval?" opradu jsem to potřeboval vědět. Jestli je ZuzuGem opravdu sestra Harryho, tak bych alespoň znal Harryho sourozence a nezačínali bychom úplně od nuly. Možná dost velká nevýhoda v tom, že si pamatuje všechny ty kraviny co jsem udělal jako dítě.

"Myslím, že Harry, ale nejsem si jistý. Proč tě to najednou zajímá?" pořád mu to nedocházelo. Nechal jsem ho ještě chvíli přitom, až se začal smát a věnoval mi vážně divný pohled. "Opravdu je tvoje chůva starší sestra tvýho kluka? To tak to bože ne, ani nevíš jak tě lituju kamaráde."

"Ticho. Ona se jmenovala Gemma Styles co?" povzdechl jsem si a v ruce si pohrával se svým telefonem. Začínal jsem mít depku ze své chůvy a z jejího bratra. Co, když mu řekne něco trapného?

"Jop." jeho smích se ozýval celým pokojem a já jen naštvaně zamručel a chtěl opustit pokoj, když mě jeho ruka chytila za zápěsti a dovedla zpět k posteli. "Musíme ti něco říct." jeho pohled sklouzl k Zaynovi, který jen kývnul a oba se rázem podívali na mě. "Tak nějak... spolu se Zaynem..."

"Prostě spolu chodíme." přerušil ho Zayn a moje brada spadla, až někam do Indie. Ne, že bych jim to nepříl, jen jsem nevěděl, že je Niall gay.

"Nechci, aby sis myslel něco špatnýho, nebo na to přišel od něko-"

"To je úžasný!" přerušil jsem blonďáka a vrhl se mu kolem krku. "Gratuluju vám. Teď můžeme chodit na dvojté rande!"

"Tobě to nevadí?" zeptal se vyplašeně Zayn.

"Proč by mi to jako mělo vadit? Jsou to vaše životy ne moje. Jste moji kamarádi a já jsem jen rád, že jste šťastný. Každopádně teď nevím komu z vás mam vyhrožovat, aby tomu druhýmu neublížil. Panebože, kluci, ani nevíte jakou z vás mám radost!" vypískl jsem a obejmul i toho černovláska na posteli.

"To jsme rádi." řekli oba nastejno a zasmáli se, pak si věmovali polibek a já musel odvrátit pohled. Ne že by se mi to hnusilo, nebo tak, ale jen mi to připomínalo mého přítele, kterého za dnešek už neuvidím a také jeho rty, které za dnešek už nepolíbím. Nebo také, protože bylo neslušné zírat na někoho, když se líbá.