Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

19.

Ležel jsem na legátku, odpočíval jsem, už bylo po zákroku a všechno měla bejt v pohodě. Jen mě dost bolela prdel, nemohl jsem sedět a ani se ohýbat.

Zavibroval mi telefon a já si přečetl SMS.

Neznámé číslo: tady tvoje Noční můra :* Jak se máš?

Me: Fajn, tak si moje noční můra, tak neotravuj -_-

Nightmare: Ptal jsem se, jak se máš

Me: Jde to

Nightmare: Doufám, že operace proběhla v pohodě :)

"Kruva co?" vytřeštil jsem oči na telefon a rozhlédl se okolo. 

Netušil jsem, kdo si to semnou hraje, ale začínalo mě to děsit.

Me: CO SAKRA CHCEŠ?!

Nightmare: už jsem ti to říkal ;) TEBE

"Ten kretén." povzdychl jsem si.

Me: Davide táhni někam -_-

Nightmare: Kdo je David?

Trochu jsem se ošil, nejradši bych se posadil, ale mohl jsem jen ležet na boku nebo stát. Radši už jsem neodepisoval a telefon si vypnul.

Nějakej pošuk mi píše a co si o tom mám jako myslet? Mám mu poděkovat? Blahopřát? nejradši bych u sebe měl Harryho nebo Nialla. Klidně i Zayna.

Potřeboval jsem si s někým promluvit. Někomu se svěřit, ale Niall jel za mojí mamkou, aby jí řekl co mi je. Slíbil, že jí nenechá, aby sem přijela, to už by bylo moc. 

Harry byl někde, kdekoliv a Zayn ležel v druhým křídle nemocnice.

Napadlo mě, že bych za ním mohl zajít, ale jak bych vstal, tak by mě doktor poslal domů, ale v tuhle chvíli jsem tam rozhodně nechtěl být sám.

"Pane Tomlinsone?" u dveří se objevila sestřička. 

"Ano?" trochu jsem se upravil, abych na ní viděl.

"Máte návštěvu, mohu jí pustit dále?" zeptala se mile a já přikývl.

Sestřička otevřela dveře dokořán a odešla. Ve dveřích se objevil David.

"Vypadni!" zavrčel jsem a snažil se odtáhnout co nejdál od něj.

"Počkej!" David se na mě usmál.

"Co chceš? Nestačí ti, že si mě takhle zmrzačil? To se ještě musíš dívat na to jak mi ubližuješ?" zasyčel jsem.

"Ne, no vlastně..." podrbal se na hlavě a přistoupil blíž. Nejradši bych teď někam utekl. "Chtěl jsem se ti omluvit."

"CO?!" vytřeštil jsem na něj oči.

"Za tohle. Byl jsem naštvaný na Stylese a trochu jsem to přepískl, tak promiň." David sklopil pohled a zdál se mi hodně plachý.

"Proč se mi omlouváš?" zeptal jsem se normálně.

"Byla to chyba. Nikdy jsem neměl v plánu ti ublížit, ale pak mi to prostě všechno přerostlo přes hlavu a já si musel začít na někom vybíjet zlost. No a ty, ty se mi líbíš a já vím, že já se tobě nikdy nebudu líbit a takhle, takhle jsem ti mohl být, alespoň nablízku." odpověděl mi.

"Fajn, díky za omlovu. Teď odejdi jsem unavenej." snažil jsem se ho zbavit. Tohle mu nezbaštím, prostě vypadni.

"Louisi." přistoupil blíž a chtěl mě chytit za ruku.

"Nech toho!" zasyčel jsem a uhnul mu. "Nebudu tě poslouchat, prostě mě nech na pokoji."

"Proč? Protože pro tebe nejsem dost dobrej?" zamračil se. "Protože tu je Styles? Nebo proč Louisi. Vysvětli mi to."

"Nebudu ti nic vysvětlovat Hawku!" chtěl jsem, aby prostě odešel a nechal mě. Nemohl mě ničit fyzicky, ale i psychicky.

"Chápu." usmá se na mě. "Miluješ Stylese a já jsem jen odpadek, že?"

"Neřekl jsem, že jsi odpadek." zamumlal jsem jen tak mimo. Nejsem jako on, nejsem nějakej parchant, kterej by ostatním nadával.

"Sranda." zasmál se a znovu se nervózně podrbal na zátylku. "Řekl jsi, že nejsem odpadek, ale nevyvrátil jsi to, že jsem řekl, že miluješ Stylese."

Odvrátil jsem od něj pohled a čekal až prostě odejde. V téhle pozici se mi nelíbil, nevěděl jsem jestli to na mě hraje a nebo jestli je vážně tak milej.

"Ty ho fakt miluješ?" řekl najednou.

"Davide..." povzdychl jsem si. "Prosím odejdi. Tvoje přítomnost mi není příjemná."

"Takže já ti tady opruzuju, co?" zavrčel a najednou se vrátil ten starej Hawk. "Ty malej smrade. Nejsem pro tebe dost dobrej. Radši se necháš píchat od Stylese, ale ne. Bohužel malej Lou. Ten si v tobě nikdy nesmočí, protože až já s tebou skončím, tak tě nebude chtít nikdo. Ani ten tvůj teplej kamarád, ani trubička. Jasný? Budeš mě ještě prosit, abych tě vzal na milost. Máš štěstí, že jsi v nemocnici, ale co budeš dělat až z ní vyjdeš?" zasmál se a odešel.

Začal jsem zrychleně dýchat, věděl jsem, že tamto byla jen přetvářka, ale tohle. Měl jsem nakrajíčku a tak jsem rychle popadl telefon, zapnul ho, ignoroval dvě nové zprávy a volal Niallovi.

"Omlouváme se, ale tento účastník je časově nedostupný." ozvalo se z telefonu.

"Kurva." zavrčel jsem si pro sebe a najel na kontakty, neměl jsem komu zavolat, Zaynovi ne, protože ho nikdo nesměl otravovat. "Harry." nadechl jsem se a vytočil gorgeosovo číslo. Snažil jsem se uklidnit, ale nějak to nešlo.

"Prosím?" ozval se jeho hlas. "Louisi?"

"A-ahoj." zašeptal jsem. Zíral jsem na dveře a čekal, že se David každou chvíli vrátí.

"Děje se něco? Proč voláš?" zeptal se Harry vyděšeně.

"Já-já." pevně jsem se nadechnul. "Potřebuju nějak rozptýlit." řekl jsem rychle. "Máš čas?"

"Ovšem Boo. Na tebe mám čas pořád."