Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

37.

Harry:

Stál jsem uprostřed třídy a mluvil ke všem těm ignorantským puberťákům, kteří stejně byly myšlenkama úplně nikde jinde. Bylo mi to jedno, protože to byl jejich život a já se do toho jejich života opravdu plést nechtěl. Už tak jsem měl dost problému s tém krasavcem co seděl úplně vzadu.

Nejvíc mě deptalo to, že před ním seděla ta jediná, která mu dokázala dokonale zničit život pohýma smskama. Nenáviděl jsem jí. Vlastně jsem jí nenáviděl už odjakživa. Hlavně od té doby, kdy mě totálně ožrala a zarajtovala si na mě.

Jistým způsobem mi to bylo jedno, protože jsem bisexuál, ale vždycky jsem spíše preferoval kluky než holky. Přesněji řečeno modrooké brunety s nevinným pohledem.

Ona byla ztělesněný ďábel, ale podle jejího chování všechno maskovala za tvář anděla. Chápal jsem to, ale přišlo mi divné, že jí to všichni zbaštili.

Pokračoval jsem ve výkladu a podíval se dozadu na modroočka, který mě totálně ignoroval a něco si psal do telefonu. Trochu mě to naštvalo, protože s ním jsem na sto procent počítal, jako s posluchačem.

Ucítil jsem vibraci vzadu v kapse a Lou se na mě zaculil. Došlo mi, že psal mě a on poznal, že o té smsce vím. Povzdechl jsem si a pokračoval ve výkladu, a tak mi Lou znovu napsal.

Chvíli jsem to ignoroval, ale pak jsem předal slovo Kaitlyn a vytáhl si telefon.

LouLou: V těch bílých kalhotech vypadáš úžasně. To mi děláš naschvál, že? Stačí, aby ses pohnul a všichni vidí tvé přednosti, které mají patřit přece jen mě. Vidím Daisy, jak nad tebou slintá a momentálně nemůže spustit pohled z tvého rozkroku. Nežárlím, protože vím, že kdyby si chtěl někoho perfektního, tak nechodíš semnou.

LouLou: ale vím, že mám neskutečné těsno v teplácích a můžeš za to jen ty

Roztřeseně jsem se nadechl a podíval se zpět na Louise, který si právě zkousával spodní ret a určitě mu v hlavě běhala scéna z naší společný noci. Stejně jako mě. Ten pocit, když jsem v něm byl, byl ten nejlepší pocit na světě a nic ho v životě nemůže překazit.

Chvíli jsem přemýšlel, ale pak se moje nohy daly samy do pohybu a zachvíli už jsem seděl v poslední lavici vedle modroočka. Všichni na nás nechápavě zírali, ale já jsem dělal jakoby nic a prostě koukal na Kaitlyn při jejím výkladu.

Trvalo to pár minut, než nás všichni začali znovu ignorovat, protože jim došlo, že se nic zajímavého nestane. Idioti.

Pochvilce jsme položil ruku na modroočkovo stehno a zrovna v té chvíli jsem byl rád, že jsou tyhle lavice uzavřený a není pod ně vidět.

Louis se roztřeseně nadechl a věnoval mi nechápavý pohled. Ignoroval jsem ho a jen s rukou pohyboval po jeho stehně, možná daleko, možná příliš blízko k jeho rozkroku.

"Co to děláš?" špitl těžce a já věděl, že je vzrušený. Stejně jsem to i cítil, když jsem vyjel víc nahoru a tam byla boule. Ačkoliv si Louis o sobě myslel jen samé špatné věci, byl dokonalé stvoření. Nízké, krásné, roztomilé, úžasné, nevinné, famózní, prostě dokonalo-fantasticko-roztomilé.

Dál jsem dělal, že o ničem nevím a stejně, tak i když jsem mu strčil ruku do tepláků a přímo pod boxerky. Louis zavzdychal, ale pak si rači prokousl ret, protože opravdu nechtěl, aby nás někdo slyšel. Viděl jsem, jak se před námi Natalie ošila.

Tak nějak jsem doufal, že Louise uslyší, aby věděla, že u něj nikdy nemá šanci. Začal jsem rukou pohybovat a modroočko slastně přivřel víčka a otevřel pusu na prázdno. Vesele jsem se usmál a pokračoval ve své práci.

Nechtěl jsem, aby dosáhl vyvrcholení, protože by měl úplně špinavý tepláky a já ruku, proto jsem včas přestal. Ruku jsem vytáhl, otřesl si jí do jeho kalhot a vydal se zpět dopředu. Docela mě překvapilo, že dokázal být tak potichu, protože při naších hrátkách byl dost hlasitý, až jsem se bál, že přijde o hlasivky.

Vesele jsem se usmál a dal se do dalšího výkladu, ignorujíc Louisův vražedný pohled a Natalii, která určitě nebyla spokojoná s tím co se za ní stalo, ale podle výrazu o tom určitě věděla.