Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

22.

Zmateně jsem odložil telefon na linku. Gorgeos a Styles jsou ta samá osoba? Ano, napadlo mě to už několikrát, ale nikdy jsem si nemyslel, že by to skutečně byla pravda.

Netušil jsem to, když jsem si volal s gorgeosem a vlastně mu řekl, že se mi líbí. Trochu mě to iritovalo, protože mi ti měl říct hned. Hned co věděl, že já jsem Boo. Neměl se chovat jako dvě osoby.

Nějak jsem ztratil náladu na psaní s ním a tak jsem nechal telefon na lince a zmizel ve svém pokoji. Tam jsem se převlékl a pak se vrátil do kuchyně.

Telefon několikrát zavibroval, ale já to ignoroval. Vzal jsem si peněženku a klíče, telefon jsem nechal ležet na místě a vydal se ven.

Nasadil jsem si kapuci a jen tak se procházel po ulici, kolem lidí, kteří mohli mít klidně víc problémů než já a nebo mít úplně klidný život.

Nějak jsem se dostal až ke Starbucks. Přemýšlel jsem, ale nakonec jsem vlezl dovnitř, objednal si kafe a rozhlédl se okolo. Bylo tu plno.

"Louisi?" ozvalo se vedle mě a já se okamžitě otočil za svým jménem.

"Hmm, ahoj?" pokusil jsem se o úsměv.

"Ty si mě nepamatuješ, co?" usmála se a založila si ruce v bok.

"Huh, ne?"

"Gemma." uchechtla se.

"No, em, Gemma-" zasekl jsem se. Nemohl jsem si jí nikam zařadit. "Počkej jako ZuzuGem?" vzpomněl jsem se.

"Jo, jako milá hodná ZuzuGem." zakroutila nevěřícně hlavou.

Převzal jsem si kafe a přešel k ní. Chtěla, abych si sedl, ale já jsem slušně odmítl. Nechtěl jsem, aby mě bolela prdel, už tak to nebyla zrovna procházka rajskou zahradou. 

"Jak se vede, co tady děláš?" zajímalo mě.

"Žiju tu." usmála se a upila ze svého koktejlu. "Ale jinak se mi vede skvěle. No, ale hlavně." zvedla levou rukou a zatřepala s ní před mým obličejem. "Díváš se na paní Gemmu Irwinovou."

"Takže vdaná jo." zamumlal jsem a prohlížel si její krásný prstýnek. "Ashton se odhodlal k většímu kroku?"

"Ne, vzala jsem si jeho sestru." zasmála se ironicky. "Jistěže Ash." vytrhla mi ruku a pohladila si prstýnek. 

"Jak dlouho?" 

"Něco přes rok." odpověděla.

"Jak dlouho jste spolu vůbec chodili? Od základky?" napadlo mě.

"Jo, Lou. Už to bude skoro osm let." 

"Se divím, že vám to takhle dlouho vydrželo." zakroutil jsem hlavou a ona mě propálila pohledem.

"No a co jinak? Jak se mají dvojčata? Už je to dlouho co jsem je neviděla. Byl jim rok, když jsem je hlídala. Musejí z nich bejt kočky." nadhodila jiné téma.

"Phoebe a Daisy je děvět." řekl jsem. "Maj se skvěle, jsou obě krásné jako celá naše rodina. Měla by ses, ale ozvat Lottie, brala tě za dobrou kamarádku."

"Charlotte." usmála se. "Ta malá mrška, která na mě svedla ten rozbitý sporák?"

"Jop." 

"Každopádně jsem tě ráda viděla Louisi. Jsem ráda, že jsme se potkali, ale já už budu muset. Jdu na večeři s bráchou, dlouho jsme se neviděli." pomalu se postavila.

"V pohodě, užij si to." mávl jsem na ní. 

"Pozdravuj mamku." ještě jednou se otočila a potom opustila Starbucks.

Složil jsem si hlavu do rukou. ZuzuGem hlídala moje malé sestřičky, když jim byl rok. Já je hlídat nemohl mě bylo teprve deset, takže vlastně Gemma hlídala mě Lott, Fizzy i dvojčata.

Aspoň, že jsme nebyli tolik nároční jinak by nás všechny uškrtila. 

Pamatuju si, když mluvila o svém skvělém bráchovi- kterého jsem mimochodem v životě neviděl a ani už si nepamatuju jméno- tak Daisy chytila nějaký záchvat a nemohla se nadechnout, málem se udusila, ale Gem včas zakročila a pomohla jí se nadechnout.

Byl to jeden z nejhorších dnů, protože to málem vypadalo, že se prcek udusí. Gemma byla vždycky v pohodě, stejně tak Ash se kterým jsem jí seznámil.

Ash bydlel vedle nás a já věděl, že po ní pokukuje a tak jsem je seznámil. Jsem rád, že jim to takhle vyšlo.

Dopil jsem svoje kafe a šel nazpátek domů. Byl jsem rád, že jsem se mohl nachvíli odreagovat od toho všeho co se dělo. 

Od Davida, Harryho, Zayna.

Pomalými kroky jsem mířil domů, když vedle mě prudce zastavilo auto a mě málem vylítlo srdce z hrudi.

Odskočil jsem od něj. Otevřely se dveře a na mě vražedně zíral jeden pár očí.

Kdopak to je?