Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

9. ''Přeji příjemný let''

 Nová část je na světě. :D Po dlouhý době začínám psát odpoledne. :D Tak doufám, že se nebudete nudit a bude se vám tenhle díl líbit. :))

Den odletu

Jako každý den, tak i dnes mě budil budík, Ale dnes o něco později než když vstávám do práce. Vypla jsem zvonící budík a protáhla se. Stoupla jsem z postele a zamířila do koupelny. Sprcha, čištění zubů, bb cream, trošku pudru, oční linky a řasenka dále úprava vlasů, které jsem si dnes zapletla do copu. Z koupelny jsem přešla do šatny, kde už jsem měla připravené oblečení už od včerejšího večera. Oblíkla jsem si krátké černé kraťase, bílé tílko, černé vansky s bílými tkaničkami, na hlavu jsem si dala černou čepici a na oči černé sluneční brýle. Vzala si černý retro batoh do kterého jsem si dala klíče, mobil, peněženku, letenky, notebook a další věci. U dveří jsem vzala kufr a vydala se před hotel, kde na mě měl v 9 ráno čekat 'můj řidič'. Vyšla jsem před hotel a uviděla toho stejného řidiče co mě vyzvedával na letišti, když jsem přiletěla. 

Na letišti

Před letištěm a vevnitř v hale bylo docela dost lidí. Zavazadla jsem šla odbavit a zařídit vše ohledně letu. ''Letíte s velmi příjemnou společností v 1. třídě. Vaše letadlo je připraveno na dráze číslo 3, můžete nastoupit. Zaveze vás k němu autobus'' řekla mi paní za přepážkou.  

''Dobře, děkuji''                                                                                                                                                          

''Přeji příjemný let'' řekla mi ještě než jsem odešla, jen jsem přikývla a usmála se. Nastoupila jsem do autobusu, který mě odvezl k letadlu. Vystoupila jsem a šla po schodech dovnitř letadla. U vstupu stáli dvě letušky, jedné z nich jsem podala pas a letenku. 

V letadle

''Vítám vás na palubě letadla'' řekla mile a vrátila mi pas s letenkou. Sedla jsem si na své místo, které bylo u okna. Batoh jsem si položila na sedadlo vedle sebe, protože jsem věděla, že s nikým nebudu sedět. Vytáhla jsem si notebook a mobil se sluchátkama. Notebook jsem zapojila do zásuvky, zapla ho a začala upravovat prezentaci, kterou jsem zítra měla předvést. Uslyšela jsem smích a rachot, podívala jsem se na vchod do letadla. Uviděla jsem osoby co na sobě měli oblečení se značkou fcb. Cože? Já poletím v jednom letadle s hráči barcelony? WTF?. Najednou začali nastupovat známé tváře, hráči Barci. Ach ne. Otočila jsem se zpět k notebooku a modlila jsem se, aby mě Neymar nebo někdo z jeho kamarádů nepoznal. Raději jsem se zahleděla do papírů a studovala můj zítřejší 'projev'. Po necelých 10 min se ozvalo ''Prosím připoutejte se, ...... blá, blá blá''.  Poslechla jsem a čekala až se letadlo odlepí od země. Po pár minutách jsem se mohla odpoutat a začít znovu pracovat na mé prezentaci a svému projevu. Byla jsem tak zažraná do práce, že jsem si nevšimla, že za mnou někdo přišel. ''ehm, ehm. Vy jste paní Roso?'' odkašlal si, abych si ho všimla a promluvil na mě, když jsem se na něj podívala.                                                                                         

''Ano jsem slečna De La Roso. Vy jste?'' usmála jsem se, stoupla si.                                                       

''Já jsem manažer Barcelony a dostal jsem zprávu, že s námi budete trávit celý pobyt ve Washingtonu.''  představil se mi a potřásl si se mnou rukou, kterou jsem k němu natáhla.    

''Tak to je příjemné překvapení, protože já vím jen to, že mám speciálně vyžádanou služební cestu. Prosím posaďte se'' ukázala jsem na místo vedle mě, samozřejmě batoh jsem dala na zem přede mě.