Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

54. Rozmlácená ložnice

Snad se bude líbit. ... :)) 

Pohled Neymara 

Přijel jsem dom a to dost nasraně. Co to do ní vjelo? Co jí to v nemocnici píchli? Zaparkoval jsem auto v garáži a šel domů. Hned mezi dveřma jsem rozkopl vázu, jak jsem byl nasranej. 
"Neymare?" ozvalo se z kuchyně. Nejspíš to byla mamka. 
"Nechte mě na pokoji!" 
"Neymare, jak to mluvíš s matkou?" zakřičel na mě fotr. 
"Naserte si všichni" zamumlal jsem si pod nos a šel nahoru do své ložnice. První věc, co jsem udělal, byla ta, že jsem celou postel rozházel po pokoji. Vzal jsem pár věcí ze skříňky a hodil s nima o zeď. 
"Kurva" zařval jsem z plných plic. Vzal jsem Caroliiny perly a roztrhl je. Ano, Carol u mě má nějaké věci a oblečení. Do ruk se mi přimotala váza, kterou jsem vzal a hodil o zeď těsně vedle dveří, které se otevřeli a v nich stála dost překvapená mamka. 
"Zlato, Co se stalo?" vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. 
"Nic" odsekl jsem. 
"Neymare da Silvo Santosi Juniore, okamžitě mi odpověz." zvýšila hlas. 
"Carol potratila a ještě ke všemu jsme se pohádali" otočil jsem se na ní, protože do teď jsem byl opřený čelem o sklo francouzského okna k ní zády. 
"To je mi moc líto. A proto tady rozbíjíš dům?" 
"Jsem jen nasranej" 
"A to se nemůžeš sebrat a jít si to s ní vyříkat?" divila se. 
"Snažil jsem se, ale ona ...." nedopověděl jsem, protože jsem nevěděl co mám vlastně říct. 
"Zlatíčko, musíš jí chápat. Přišla o dítě. O tvoje dítě. Ne o vaše dítě." řekla mamka a odešla z mé rozmlácené ložnice. O tvoje dítě, tahle věta se mi pořád opakovala v hlavě. Kurva. Jak řekla sama Sám sis to posral, sám si to vyžehli. Musím si to u ní nějak vyžehlit. Ale jak?

Další den 

"Dobré ráno" pozdravila všechny co se právě nacházeli v kuchyni usměvavá mamka. 
"Dobrý" odpověděl jsem jí. 
"Dobrou chuť" popřála mi Marcela a položila přede mě mojí snídani. S chutí jsem se pustil do jídla. 
"Dík" odpověděl jsem jí s plnou pusou. Ona jen přikývla na souhlas. Jídlo z mého talíře mizelo rychlostí blesku. 
"Mami, volala jsem Carol, takže už vím co se mezi nima stalo" křičela Rafa. Jen co jsem to slyšel, napnul jsem se a čekal co z nich vypadne. 
"Pšššt" zakřičela mamka a vykulila oči. 
"Co?" vešla do kuchyně Raf. "Jéé, ahoj brácha. Ty seš ještě doma?" přiblble se na mě usmála. 
"Jak vidíš, tak jo. Ale vidím, že jsem měl už dávno vypadnout." znechuceně jsem odsunul talíř se zbylou snídaní. Přešla mě chuť.
"Tak se zase uklidni a sněz si tu snídani." napomenula mě mamka a ukázala na odsunutý talíř.
"Nejsem malej, aby si mi musela říkat co mám dělat" zakroutil jsem očima.
"Ale někdy se jak malej chováš" podotkla.  
"No jo furt. Carol si zavolá a vy jste všichni s ní. Se z ni pose..." zamumlal jsem, ale asi jsem to řekl trochu víc nahlas, protože se na mě mamka s Rafou hned otočili. 
"Tak hele brácha" ukázala na mě Rafa a šla směrem ke mně. "Jak jsem slyšela, tak sis to posral ty! Jak tě to do prdele napadlo? Ta holka potratila VAŠE dítě a ty na ní hned vybalíš, že vám to nebylo přáno. Si normální? Víš co to pro ní musí být? Ani se jí nedivím, že tě takhle odstrčila. Ani bych se nedivila, kdyby si byl tak blbej a dal jí kopačky." čím víc mluvila, tím víc zvyšovala hlas. 
"Tak hele slečínko. Já za nic nemůžu. To ona si začala. Ona řekla, že jsem i rád, že potratila. Tak jsem se jenom bránil. Nic víc, ani nic míň." taky jsem zvýšil hlas, odsunul talíř a naštvaně stoupl. "Nevím co ti nakecala, ale já jsem skurveně nasranej. Myslel jsem, že budeme šťastná rodinka a že ní požádám o ruku, ale teď mám sto chutí se vším praštit" 
"Myslím, že si toho rozmlátil už dost." připojil se do konverzace taťka. 
"Omluvte mě, ale musím na tréning" odsunul jsem židli a šel se do ložnice nachystat. 

So .... Ze začátku mě nic nenapadalo a přišla půlnoc (Vánoční půlnoc) a já mám díl napsaný během 15 min :D Jinak můžete se těšit na další díly. Muhehehe 3:) chystám ďábelský plán :D 
Moc děkuji za povzbuzující komentáře a votes. :33
Další díl v sobotu :) Dala bych i dřív, ale to bych musela mít díly předepsané. :DD