My Little Curly Boy (new update)

8. díl

Harry's POV

Když jsem se probudil, venku byla tma a kapičky deště bubnovaly do okna skrývajícího se za béžovou záclonou. Kromě deště a Louiho pravidelného oddechování bylo v pokoji ticho.

Otočil jsem se čelem k němu a na tváři se mi objevil jemný úsměv. Byl nádherný. Vlasy mu trčely do všech stran a byly rozprostřené po polštáři, jeho modřenky se skrývaly pod zavřenými víčky a rty měl lehce pootevřené. Jemně, abych ho neprobudil, jsem ho pohladil po mírně zarostlé tváři a vtom mi něco došlo. Nebyl jsem připoutaný či nějak svázaný. „Jsem volný," špitl jsem si tiše pro sebe a do mých očí se nahrnuly slzy štěstí.

Tiše jako myška jsem se zvedl a odcupital jsem dolů do mého pokojíku, míříc k malé poloprázdné skříni, ze které jsem si vytáhl oblečení, jež mi právě přišlo pod ruku. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, co si obleču, prostě jsem na sebe rychle soukal jednotlivé kusy oblečení a nehleděl jsem na to, jestli se k sobě hodí a jak jsou pohodlné. To bylo v této chvíli opravdu to nejmenší, co mě zajímalo.

Jakmile jsem byl oblečený, vydal jsem se do chodbičky, jež byla propojená s kuchyní. Z botníku jsem si vytáhl černé Vansky, a když jsem si je obul, vzal jsem si z věšáku tmavě modrou mikinu s kapucí a přetáhl jsem si ji přes hlavu. Sice už byl červen, ale noci a rána bývaly docela chladné. Navíc venku pršelo, takže mě mikina alespoň ochrání před úplným promoknutím a její kapuce skryje moje kudrnaté vlasy před studenými dešťovými kapkami.

Už jsem byl připravený vyrazit, když vtom jsem si uvědomil, že je venku tma jako v pytli a já to tady neznám, takže jsem se vydal do kuchyně pro baterku. Věděl jsem, kde se nachází, poněvadž pár dní zpátky vypadly pojistky, a když je chtěl Louis nahodit, poslal mě pro baterku, kterou jsem mu měl svítit, aby na to dobře viděl.

Opatrně jsem se pro ni natáhl, abych neshodil puntíkovaný hrnek, vedle kterého stála, avšak štěstí při mně bohužel nestálo. Venku zahřmělo a já jsem se lekl, takže jsem zavadil o onen hrneček a ten spadl a celý se roztříštil. Proč jen jsem musel být tak nešikovný?

Louis' POV

Probudil mě zvuk připomínající rozbití nějakého nádobí. Nespokojeně jsem zamručel a chtěl jsem spát dál, takže jsem se snažil přitulit k Harrymu a onen zvuk ignorovat, když vtom mi došlo, že místo, kde Harry ležel, je prázdné a docela studené, a že se nádobí nerozbíjí jen tak samo od sebe. Najednou jsem byl plně probraný a jako střela jsem vystřelil z pokoje, míříc rovnou do kuchyně a ignorujíc to, že jsem úplně nahý. Při té rychlosti jsem se málem přizabil, jelikož byla tma jako v prdeli, ale myšlenka, že se Harry snaží utéct, mě hnala kupředu a já jsem běžel jako o život.

„Harry?!" křikl jsem, když jsem doběhl do kuchyně a očima jsem těkal z jednoho jejího rohu do druhého, když vtom jsem ho uviděl, jak se marně pokouší otevřít dveře a z očí mu tečou slzy zoufalství. Tak moc mě zabolelo, že mě chtěl opustit. Myslel jsem si, že mě miluje jako já jeho, ale očividně jsem se spletl.

Když mu došlo, že jsou dveře zamčené, a že i když bude nadále tahat za kliku, tak se stejně neotevřou, otočil se čelem ke mně a podíval se mi do očí. „Věřil jsem ti," vydechl jsem, „já jsem ti věřil a ty jsi to na mě jenom hrál!" „Ne-e, tak to nebylo," vzlykl a celý se chvěl. „Vážně?! A jak to teda bylo, hm? To mě kurva zajímá, jak to pan Styles myslel!" křikl jsem, a kdybychom byli v nějaké dětské animované pohádce, připomínal bych zuřícího býka, kterému jde od nosu pára. „Mluv do píče!" pokračoval jsem v křičení a on vypadal, že se každou chvílí sesype jako domeček z karet. Udělal jsem krok vpřed, ale sotva jsem tak učinil, Harry se rozeběhl ve snaze utéct mi a mojí nahněvanosti.

Harry's POV

Utíkal jsem jako splašený po schodech nahoru do ložnice, odkud bych se balkónem dostal ven, ale na předposledním schodu mě Louis dohnal a s mým výkřikem mě hrubě povalil na zem. „Udělal jsi velkou chybu, Harry," zavrčel a přetočil mě na záda, abych mu viděl do očí. Já jsem jen tiše vzlykal a čekal jsem, co se mnou bude. „Tak kurevsky velkou," pokračoval ve stejně naštvaném tónu a jeho ruce drtily ty mé vedle mojí hlavy. „O-omlouvám se, už to nikdy neudělám," řekl jsem tiše a poté jsem bolestně zakňučel, protože jeho stisk kolem mých zápěstí ještě zesílil. „No to si piš, že tohle už nikdy neuděláš, o to se kurva postarám!" „Loui, to bolí," šeptl jsem a snažil jsem se vymanit z jeho pevného sevření. „Teprve poznáš, co to je bolest!" zasyčel a poté jsem na své levé tváři ucítil štiplavou bolest, která se čím dál víc zvětšovala a postupně se měnila, poněvadž od facek přešel Louis k ranám pěstí.

Když uznal, že mám dost, slezl ze mě a podíval se na dílo, které vytvořil z mého obličeje. S úšklebkem na rtech si mě prohlížel, mezitímco já jsem hlasitě oddechoval a plakal. Slzy se mísily s krví, jež pokrývala většinu mého obličeje, a jejich slanost mě štípala v rankách, o kterých jsem doufal, že nejsou nikterak velké a hluboké.

„Pro-oč?" dostal jsem ze sebe mezi vzlyky. „Protože jsi můj a chci, aby sis zapamatoval, že takovou kokotinu už nikdy nesmíš udělat. Je to tvůj trest," klekl si ke mně a prsty přejel přes moje rudé opuchlé rty zbarvené mou krví. „Ale tohle je jen začátek tvého trestu, Curly," usmál se a já jsem zavřel oči, abych zadržel slzy a nezpůsobil si tak ještě větší bolest. „Pro-sím, Loui, prosím už mi neubližuj, já-," šeptal jsem, avšak jeho prst na mých rtech mě umlčel. „Shh, broučku, šetři síly," vydechl a vzal si mě do náruče. „Věř mi, budeš je potřebovat," uchechtl se a zamířil se mnou v náručí do ložnice.

Tak moc jsem si vyčítal, že jsem se pokusil o útěk. Bylo to ode mě hloupé. Vždyť jsem se s ním neměl vůbec špatně a choval se ke mně hezky. Dokonce jsem s ním přišel o panictví, o které jsem chtěl přijít s někým, koho miluju. A i když jsem Louiho tak úplně nemiloval, měl jsem ho rád. Moc rád, jenomže touha po volnosti a možnost útěku mě zaslepily.

Tehdy jsem ještě nevěděl, jak velké peklo mě čeká.

Ani nevíte, jak těžké pro mě bylo psaní části, ve které Louis mlátí mého (:DD) ubohého kudrnáčka. Snad se Vám díl líbí (i když nevím, co by se Vám zrovna na tomto dílu mělo líbit) a vy u něj zanecháte hvězdičky a komentáře. Uvidíme se u dalšího dílu, který bude zítra večer :).