Zatracená poezie

Koukej

Přes nekončící tmu
- KOUKEJ -
já jdu.
Dívají se,
ti co odešli.
Všichni se dívají.
Ale ty ne.
Zklamaná odcházím,
křídla mám zlámaná,
ale pak
- KOUKEJ -
ode dna se odrážím.
Nedívají se,
nikdo se už nedívá.
Ale právě proto
naděj se mi přezdívá.
Prosím - KOUKEJ -.