Můj středobode vesmíru, umři

140 20 0
                                    

Prázdná se jdeš
pár skleničkama načít,
opilá,
mimo,
stejně se bojíš
první začít.
Dva neznámý lidi
s hezkejma chvílema,
z vás dvou jsi ta,
která je víc vzdálená?

Schovaváš svý zklamání
v cizích rtech,
všichni okolo říkají
"máš na lepšího,
tohohle odejít nech"

Nejde to.
Nejde to.
Nejde to.

Vyhýbáním se střetu našich očí
(-možná i těl)
Se celej svět dokola točí.
Nejhorší je,
že furt jen kolem tebe, víš?

Můj středobode vesmíru, umři.

Zatracená poezieKde žijí příběhy. Začni objevovat