Zatracená poezie

Chybuju

Mám pocit,
že všechny najednou ztrácim.
Přestávám počítat vesmír
a nekonečna,
vymazávám ty naše
promarněný věčna.
Kouř z cigaret k nebi stoupá,
stejně jako naděje,
která se jenom houpá.
Zavírám oči před světem,
co říkáš na to,
když spolu utečem?
Do tmy,
do nekonečnejch sítí,
neboj,
nikdo nás už nikdy,nikdy nechytí.
Slibuju,
chybuju.
Lítám s tebou
mezi pocity.
Tak řekni mi,
kdo jsi ty?