Samej sex, alkohol a šukání,
jak Bukowski ve dvojitým podání.
Dvě vesmírný duše
zalitý vínem,
dvě zoufalý víly s toužícím klínem.
Odvátý sny, deštivý dny, poničený srdce,
měly by se chytit za ruce
a táhnout do prdele.
Víš,
snad někdy dostanem někoho
do postele
a naše básničky
pak nebudou muset lhát.
Můžeš se tý neznalosti smát
anebo brečet.
Ale my před tebou nebudeme klečet
a prosit o lásku.
Ztrácíme se v našich básních,
ztrácíme se v životě,
otroci slov
ve věčný němotě.
Hledáme svůj smysl,
hledáme svůj směr,
podej mi láhev a řekni nám
v čem tvůj život kdysi tkvěl.
Ale bez Hvězdářskejch slov vidíme
jen
zatracený prázdný dno zelený láhve.
Tak nám řekni,
proč nás to k neopětovaný lásce tolik
táhne.
Každá cigareta je jako tucet tvejch prázdnejch frází,
stejně ale všechny ty dotyky těmhle vesmírnejm holkám schází.
Ale stejně každou noc usínáme samy,
každá milostná pohádka má
aspoň dvě strany
a ty naše jsou docela
nepopsaný.
Přesně tak neznale,
jak píšeme o sexu a o lásce píšeme o týhle pokažený, vymyšlený pohádce.
Sníme o hebkejch rukou v našich vlasech,
doufáme že uslyšíš tu vášeň znějící ve vzdychajících hlasech.
Nedotčený a přesto dvě zkažený, vyhaslý víly,
bez vína a bez lásky, docházej nám poslední síly.
A tak stejně jako naše naděje na líbání hvězdářskejch rtů, se rozplyne tenhle smutnej, cigaretovej kouř těch holek beze snů.
Chceme lítat a žít , nevíme,
jestli jsou rudý rty to, co budeme v budoucnu chtít.
Padáme dál do propasti plný,
naše sny a lásky - růže a trny
a dno tý propasti je furt dál a dál,
jsme ty holky o kterejch sen se ti zdál.
-----
Naše první společná básnička, na kterou jsem vesmírně nesmírně pyšná a moc děkuju Aničce , za všechno ❤️ Anulee3
