A v alkoholovem opojeni,
borim tise i to,
co vubec neni.
Žijeme ze chvíle na chvíli,
jak dva nedospělý motýli
Bojíme se svejch
neprovedejch činů,
mezi strachem vyplňujem
prázdnotu sklenkama čtyř flašek ginů.
Jsme vyděšený z něčeho,
co vůbec nebylo,
tvoje lhostejný chování
na mejch citech nic neskrylo.
Doufam, že je jednou
uvidíš i ty.
Vyděšený děti noci,
kterejm už neni pomoci.
Dokážou si pomoct jen oni samy.
Děti přelidněnejch měst,
bez nedokončenejch cest.
Děti prázdnoty,
který se bojí svý vlastní citový nahoty.
Děti bezedný lásky,
co si nekladou zbytečný otázky.
Děti rozbořenejch srdcí,
proč všichni najednou mlčí?
Děti s nikotinem místo kyslíku
doplň mi mezi sepnutý rty tu ztracenou slabiku.
Pomiluj mě zas a znova a přestaň bejt jedno z těhle dětí, přestaň se bát.
