A tak se skrz Hvězdy posouváne dál,
Proplouváme rudym vínem,
stěžujem si nad neuspokojenym klínem.
Sbíráme hvězdnej prach,
do očí neznámejch vdechujem poloprázdnej strach.
Oblaky nikotinu všude v mléčný dráze, neplač, spadneš z Měsíce snáze.
Lítáš vesmírem, a chytáš za ruku všechny nerozpoznaný světy.
A nosíš ve vlasech umělý květy.
Proč umělý, když jich tam roste tolik?
Maluješ planety na jiný odstíny
a stěžuješ si, že nemůžeš vidět
plavající delfíny.
Proč si furt jen stěžuješ, holka?
Bosý nohy dotýkající se oblohy,
divíš se, proč to nekonečno má tak stísněný rozlohy.
Dostáváš snad klaustrofobii i ve vesmíru?
