Tvoje havraní vlasy,
tvoje nekonečný řasy
jsi tou holkou která viděla
tančit víly,
tak často, že se jí do krve vpily
Tvoje na pohled černý
pročernalý srdce,
který bije tak prudce,
který pomáhá kde může
Tvoje trny jedný růže zabodaný
v těch plnejch rudejch rtech
jsi pořád tou holkou,
která si myslela, že mraky se rozplynou hned po tom, co si je dáš na jazyk
pořád tou holkou, která ignorovala něčí příkazy
Ty tvoje hluboký studánkový a rozbouřený oči
Vidíš jako ostatní ?
Nebo je koulem tebe jen nespoutaná bouře?
z tvojí duše vyšlo trošku kouře.
přehřála se z toho jak je citlivá?
jsi pořád tou holkou, která si přivstala,
aby mohla tančit v ranní rose,
a všude lezla a její nohy byly pořád bosé
Tvůj hubenej roztomilej nos, kterej máš po svojí mamince
tvoje nitro, který neotvíráš pro každýho cizince
tvoje dobrota, kterou si musí každej zasloužit
Jsi pořád ona,
jenom to nevidíš.
Jsi pořád to samý dítě,
jenom už to v sobě nedokážes probouzet,
tak jako dřív.
Jsi pořád stejně dobrosrdečná,
i když dobrosrdečnost
nemůžes použít na každého.
Jsi pořád ta samá holka,
která v noci sledovala víly,
jak si tančí,
teď je nevidíš jenom proto,
že jediný co je důležitý je věřit,
a to ty jsi nikdy nepřestala.
