Leden

58 12 0
                                    

Svlíkání oblečenejch slov,
na řasách zamrzlý kapičky rosy

víno, který už chutná jako kov
lhářka, co do ucha šeptá ti cosi.

Upřímná neupřímnost otočená v nekonečno negací,
pohledy, který se od tebe najednou raději odvrací.

Fotky s láskou, i když v reálu žádná láska už není,
Naivní holka která jenom čeká, že to všechno změní.

Objímání dívčího těla jen myšlenkou,
krajková podprsenka prosvítající pod průhlednou halenkou.

Tlustý kosti a tlustá kůže,
jak moc škody a smutku jedno slovo jen napáchat může?

Brečící smích a smějící se brek,
nedokážu ti říct, co mi je
jen mám asi na všechno vztek.

Vysvlékni pro mě prosím, ty černočerný oči
okolo kterejch se celej leden, prosinec, listopad a jeden kouzelnej půlrok točí.

Holka proměnlivá jak počasí,
co sama sebe
v tvojí duši nachází.

nenech jí se znovu ztratit.

Zatracená poezieWhere stories live. Discover now