odvážnej Petr pan,
kterej se bál výšek
a neuměl plavat
občas si hrál na žraloky
a jindy to byl pirát
nikdy nechtěl dospět,
když z ostatních se stávaly květy
on byl stále křehký poupě
přežíval v malym obláčku snů
a vylepšoval nudnej život
všedních dnů.
zachraňoval mě
a nechtěl nic
na oplátku,
a já jsem ho každej
večer v nočním světle
učila odřikat abecedu
pozpátku.
chtěla bych tě zpátky
zahrát si odznova
na všechny naše pohádky
s létajícima loděma
a kouzelnýma zbraněma,
pamatuju si,
jak jsem vždycky dělala,
že jsem těžce raněna.
udělal mi můj vlastní
dřevěnej luk,
moje první láska,
první kluk,
tenhle Petr Pan
bez kouzelnýho vílího prachu
a s malou špetkou
dětskýho strachu.
snílek co z celý oblohy posbíral všechny hvězdy jen aby mi udělal radost, a v tomhle mym dětství, teď tkví celá moje bohatost.
děkuju ti, Petře.
