Memories -Larry Stylinson-

Honey, we'll go

Prosím nezabíjejte mě :I...

Nick

Držel jsem se za nos, ze kterého před malou chvílí konečně přestala téct krev a stoupal po schodech. Jak si to ten parchant mohl vůbec dovolit ? Měl jsem chuť si na někom vybít svoji zlost, ale nikdo zrovna nebyl kolem. Vešel jsem do svého bytu a přemýšlel na Louisem. Vzpomněl jsem si, jak se pode mnou ta malá čubka kroutila, když jsem jí vymrdával duši z těla. Vzpomněl jsem si na to, jak slastný pocit to byl vidět ho svázaného a se strachem v očích. Jak úžasné bylo ho mučit, když jsem ho bičoval nebo mu pálil záda. Těšil jsem se, až to zažiju znova. Těšil jsem se, až ten pocit znovu prožiju, tentokrát s Harrym.

Když jsem si vybavil to zelenooké stvoření, musel jsem se zasmát, nad jeho sladkou nevinností. Vůbec nic neví a prostě mi tak slepě věří už od samého začátku. Mohl bych si vymyslet cokoliv a on by mi to sežral i s navijákem. Je úplně blbý.

Spokojeně jsem si lehl do postele a usínal s pocitem, že zítra konečně přijde den, na který jsem tak dlouho čekal. Harry bude oficiálně můj.

Louis

Další ráno v nemocnici. Bože, jak já tohle místo nesnáším. Dneska by mě měli s největší pravděpodobností pustit. Vybavil se mi včerejší večer a zděšeně jsem se nadechl, nad pomyšlením, že Nick mohl něco udělat mému nejlepšímu kamarádovi. Dveře pokoje se otevřely a Niall i s Liamem vešli dovnitř. My o vlku a vlk.

,,Jsi v pořádku ?'' vyskočil jsem z postele a běžel zkontrolovat Nialla. ,,Jo jsem. Měl jsem sebou tady Liama.'' usmál se na svého přítele. Alespoň někdo je šťastný. ,,A jak to šlo ?'' zeptal jsem se zvědavě, tentokrát už znovu sedíc na posteli. ,,No víš, Nicka nejdřív zabavil Liam a já jsem mu pak vrazil pěstí, protože si až moc dovoloval...no a...uhm dál už nic.'' hned jsem poznal, že lže. ,,Nialle, řekni mi to.'' blonďáček zarytě mlčel a kroutil nesouhlasně hlavou. S nadějí jsem se podíval na Liama, který mu položil ruce na ramena. ,,Víš, Nick tak nějak řekl, že až si Harry vzpomene, tak už bude pozdě.'' sdělil mi. 

,,Já už tomu, že si někdy vzpomene taky sám přestávám věřit.'' sledoval jsem ruce ve svém klíně a slyšel oba přítomné zalapat po dechu. ,,To snad nemyslíš vážně ne ? Po tom všem, po vším tom utrpení a hádkách ho prostě jen tak necháš jít ?'' křičel na mě blonďáček a já s těžkým srdcem přikývl. ,,Bude to tak lepší. Víte, ta bolest už se prostě nedá vydržet.'' vydechl jsem a cítil prsty pod mou bradou, když mi Niall zvedl hlavu a donutil mě koukat mu do očí. ,,A ty si myslíš, že když ho necháš jít s Nickem, tak to bolet přestane ?'' zeptal se už tišeji. ,,Když bude šťastný beze mě, tak ho nechám jít.'' odpověděl jsem. Navenek jsem musel znít, jako kdyby bylo moje srdce z ledu, ale ve skutečnosti jsem uvnitř umíral. Celé mé srdce toužilo po tom, aby utekl z nemocnice a běžel získat Harryho zpět. Ale mozek mi radil, abych ho nechal jít, protože mu bude beze mě lépe, bude šťastný. A mě se zdálo, že už jsem se mockrát rozhodl pro to, co cítí srdce a proto jsem nechal rozhodnout mozek. 

Ach jak já toho později litoval.

...

Páni, tohle je snad můj rekord ve vydání :D

No, doufám, že neplánujete mou vraždu :X

Nemůžu vám ale říct, že se to zlepší, teď to spíš bude horší.

Enjoy.