When he's gone

391 54 5
                                    

Harry

,,Dobrou chuť.'' popřáli jsme si s Nickem a pustili se do jídla. K večeři udělal kuře na kari, které bylo jedním slovem skvělé. ,,Je to výborné.'' řekl jsem, když jsme dojedli. Zvedl jsem se a odnesl špinavé talíře do kuchyně, kde jsem je ve dřezu omyl. ,,Co bychom tak mohli teď dělat ?'' kolem pasu se mi obmotaly Nickovy paže a on mi začal nadrženě šeptat do ucha. ,,Cokoliv budeš chtít.'' otočil jsem se k němu obličejem, on mě políbil a za ruku vedl do ložnice.

Louis

Seděl jsem na zemi, v ruce drtil kus papíru na kterém byla všechna ta slova, která mi tak moc ubližovala. Křičel jsem bolestí, která mě zevnitř tak strašně zžírala. Nevnímal jsem, když ke mě přiběhli Liam s Niallem a ptali se, co se stalo. Nevnímal jsem, když mě přenesli na gauč a každý se na mě z jedné strany natiskli a objímali mě. Můj mozek už to nezvládal, takže prostě vypnul a já jen bezmocně brečel. Nakonec jsem přestal vnímat úplně a usnul jsem.

Probudil jsem se v autě, uprostřed lesa. Dveře auta na mé straně se otevřely, mou tvář ozářily paprsky slunce, které mě na chvíli oslepily, takže jsem viděl pouze siluetu osoby přede mnou a to, jak ke mě natahuje ruku. Vzal jsem za jeho ruku a on si mě vtáhl do náruče. ,,Jak ses vyspal Louisi ?'' probudil mě Nick z mého transu. ,,Dobře. Vůbec nechápu, že jsem dokázal prospat celou cestu.'' zasmál jsem se a on se mnou. ,,Spal jsi jako miminko. Pojďme prozkoumat dům.'' chytil mě za ruku a společně jsme se rozešli. Při pohledu na dům jsem zalapal po dechu. ,,Je to tu krásné.'' Nick otevřel vchodové dveře a nechal mě vejít jako prvního. 

Prošli jsme si celý dům a když jsme se vrátili zpátky k autu, abychom vyndali kufry, přitáhl si mě Nick k sobě. ,,Tak co líbí ?'' zeptal se a hned nato mě políbil. ,,Je to tu perfektní. Jsem rád, že jsi přesvědčil rodiče.''

---

,,Co jsem ti kurva říkal, že máš dělat ?!'' zařval na mě a má záda obdržela další ránu od biče. ,,Om-omlouvám se...Dě-kuju, pane.''  vykoktal jsem mezi vzlyky. Ani chvíli nepočkal a hned mi napálil další. Trhl jsem s pouty, ve kterých jsem měl ruce. Bolest byla nesnesitelná. 

Slyšel jsem jeho kroky, šel směrem ke mě. Upustil bič a já si oddechl, je to za mnou. Trhl mi s vlasy a má hlava se zvrátila dozadu. ,,Tohle tě naučí utíkat.'' procedil naštvaně mezi zuby a má záda začala nesnesitelně pálit, jako kdyby na mě nalil benzín a zapálil ho. Klekl si do úrovně mých očí a se zlomyslným pohledem mi ukázal pytlík soli, který byl to poslední co jsem zahlédl, než jsem omdlel z vší té bolesti.

---

,,Vrátím se za dvě hodiny, nedělej blbosti.'' hrubě mě držel za bradu a zamračeně mě sledoval. ,,Ano pane.'' přikývl jsem a on se spokojeně zvedl a já sledoval, jak odchází. Čekal jsem deset minut, dokud jsem si nebyl úplně jistý, že je pryč. Podíval jsem se na svoje ruce a nohy v poutech a přemýšlel, jak se jich zbavit. Klíč nosil pořád u sebe, takže jsem neměl šanci je odemknout. Pak mě napadlo, že by to šlo možná sponkou. Naštěstí mě dnes k ničemu nepřipoutal, takže jsem se nějakým záhadným způsobem zvedl a snožmo doskákal do koupelny, kde jsem našel sponky. Jednu jsem si vzal a pokoušel se s ní odemknout ta pouta. Po delší době, kdy už jsem začínal být netrpělivý se mi to povedlo, zbývaly ještě nohy. To se mi k mému velkému štěstí povedlo a já byl volný, ale ještě jsem neměl vyhráno. 

Vyběhl jsem ven z domu, nechal otevřeno, nečekal, že se znovu pokusím o útěk. Nasál jsem do plic čerstvý vzduch a rozeběhl se. Nevěděl jsem kam jdu, v tu chvíli pro mě bylo hlavní to, že budu od toho domu co nejdál. 

Běžel jsem snad celou věčnost, plíce už mě zrazovaly, ale já i přesto běžel dál. Teď už to nevzdám. Zahlédl jsem světlo a zaplavila mě vlna naděje. Zapojil jsem všechny síly, co mi ještě zbyly a vyběhl z lesa, přímo na silnici. 

Klesl jsem na kolena, když u mě zastavilo auto. Vylezla z něj mladá žena a vyděšeně ke mě přiběhla. ,,Proboha jsi v pořádku ?'' zeptala se a já se rozbrečel štěstím.

---

Vyletěl jsem do sedu a tím vzbudil i ty dva, co spali vedle mě. ,,Jsi v pořádku Louisi ?'' zeptal se mě Niall. ,,Vrátilo se to. Myslel jsem, že už to nikdy nepřijde, bylo to jako bych to zažíval znovu.'' vyděšeně jsem se nadechoval a sledoval stolek přede mnou. A v tom jsem si to uvědomil.

,,Možná vím, jak najdeme Harryho.''

...

To jste nečekali co ? :D Vydala jsem včas. Jsem na sebe hrdá.

Enjoy.

Memories -Larry Stylinson-Onde histórias criam vida. Descubra agora