Omylem unesená

Kapitola 3

Kromě těch skvělých vlasů byl Cage Vickers spíš nějakým druhem chemicky vyprodukovaného monstra, které bylo stvořeno v laboratoři zlodušským vědcem za jediným účelem - aby převzalo nadvládu nad světem. Něco jako Frankenstein, ale víc... atraktivnější. Cage Vickers neměl emoce. Žádné city, žádné slitování. To proto byl tak nebezpečný. Žil bez svědomí.

Zatímco jsme jeli od Ivey dál a dál, má naděje na útěk úměrně vzdálenosti klesala. Brzy už jsem jen zamračeně koukala z okna, a s narůstajícím strachem odevzdaně pozorovala, jak se za oknem míhají stromy. Nikdo nepromluvil, což pomohlo, ale jenom trošku. Možná mě nechají jít. Musí být nějaký způsob, jak se vrátit zpátky k Fern a vyřešit vše bez, no... úmrtí.

Už jen fakt, že mě ještě nezabili, bylo něco, co jsem se jen marně snažila pochopit. Crows, tak nebezpeční, s tolika vraždami a mající na svých rukou tolik krve druhých. A přesto jsem tady, sedící na zadním sedadle svého auta, jako kdybychom jeli na nějaký roadtrip. K sakru, vždyť ani nemám ráda road tripy. Moc cest a málo zmrzliny.

Chápete? Jako zmrzlina rocky road, protože road tripy obsahují road a já řekla, že tam bylo málo zmrzliny, protože zmrzlina rocky road je druh zmrzliny, který má v názvu slovo road- ale nic.

"Promiňte," řekla jsem nahlas. Všichni kromě Cage, který řídil, pospávali. Mrkla jsem, a když jsem otevřela oči, pohledem mě propichovali tři opravdu naštvaní chlapi. Ha. Pokud mě hodlají držet, budu je otravovat tak proklatě moc, až mi budou chtít platit, abych odešla. "Pane Gangsteře, potřebuju čůrat."

"Ne, nepotřebuješ," byla Cageova okamžitá odpověď.

Naklonila jsem se dopředu a zamračila se. "Cože? A jak to víš? Nemáš můj močový měchýř. Můj měchýř má velikost hrášku. Hrášek je, popravdě, tak velký, jako můj měchýř. Jednou jsem vypila Capri-Sonne, jahodové, jen abys věděl, a bez legrace, asi po pěti minutách jsem musela čůrat. A to to ani nebylo celé Capri-Sonne. Byla ho jen asi půlka, protože sestra ho nechtěla dopít. A já nechtěla to Capri-Sonne, jahodové, vyhodit. Páni, tyhle věci jsou fakt výborné."

"Cagi," zamumlal plešoun.

Cage mu neodpověděl.

Rozhlédla jsem se kolem a usmála jsem se. "Hej, kluci, nechcete si zahrát hru? Znám pár fakt skvělých her."

"Ne."

"Nope."

"Děláš si ze mě právě teď prdel?" probodl mě skrz zpětné zrcátko pohledem plešoun. "Ta holka to nemůže myslet vážně."

"Ráda sněhuláky stavíš?" nabídla jsem mile.

"Bože můj, ten film miluju!" vykřikl nadšeně Micheal. Když si všiml vražedných pohledů svých kamarádů, úsměv mu z tváře rychle zmizel. Jako by si najednou uvědomil, že je Crow, schopný zabiják, trávící svůj čas nelegálními aktivitami, a ne sledováním filmů od Disneyho. Lhostejnějším tónem se pak opravil: "Chci říct, ten film stojí za prd."

Ticho.

Vypadá to, že kolem nich je spousta ticha. Předpokládám, že není moc gangsterovské sesednout se a drbat o všem možném.

Téměř jsem se ukolébala ke spánku rozpláclá na Michealově paži, ale pak mi na mysl vytanul rozostřený obrázek Fern. Čas zvýšit otáčky šílenství. Když si budou myslet, že jsem šílená, nejspíš mě nechají jít. Nikdo se nechce otravovat se šílenou sedmnáctiletou holkou, tím spíš členové jedné z nejnebezpečnějších kriminálních organizací na světě. Mají důležitější věci na práci. Šťouchla jsem Micheala do ruky. "Hej, zeptej se mě, jak se daří mým obilným polím."