Omylem unesená

Kapitola 5

Couvla jsem, abych nepřekážela při přistání helikoptéry. Spolu s jejím příletem se zvedl silný poryv větru, který se bez potíží prohnal mým tenkým oblečením. Micheal si všiml, že se klepu jako osika a neušlo mi, jak se ošklivě zamračil na Cage, který nás oba okázale ignoroval. Tušila jsem však, že ve vzduchu ucítil napětí, protože jsem ucítila jeho ruku, jak mi zlehka spočinula na bedrech, a odehnala tak všechny mé myšlenky na útěk.

Helikoptéra přistála uprostřed střechy, ani ne tři metry od místa, kde jsem stála. Byl to velký černý stroj bez viditelného jména či označení. Vrtule se nepřestávaly točit. Skrz okno jsem viděla pilota, jak něco říká chlapíkovi vedle sebe, načež ten chlapík vysokčil a otevřel nám dveře.

"Pojď," postrčil mě jemně Cage. Zůstala jsem stát jako přimražená.

Oni chtěli, abych šla s nimi.

Bože, to očekávání. Cage byl zvyklý dostat cokoliv si umanul, ale já mu, narozdíl od ostatních, neustoupím. Než opustit stát, to bych se raději navždycky vzdala Internetu. Tohle už zašlo moc daleko. Proč jsem se o nic nepokusila už dřív, když jsem ještě měla šanci? Musel existovat způsob, jak se z tohohle dostat. Když se mě ale Cage pokusil zatáhnout k otevřeným dvířkám helikoptéry, začala jsem vyšilovat.

"Ne! Co to sakr-" rozzuřeně jsem se k němu otočila. "To nebylo součástí plánu! Cagi. Cagi, to nemyslíš vážně. Tohle mi nemůžeš udělat!" vzlykla jsem. Pouze poodstoupil a sledoval mě. "Ne. Ne. Odmítám. Neopustím Ivey, Cagi-"

"Ale opustíš." Jeho hlas byl jako zimní vzduch, nepřipouštějící jakoukoliv pochybnost o tom, že poslechnu.

Odhodlaně jsem potřásla hlavou a ubránila se Cageovi, kterému došla trpělivost a který se mě pokusil postrčit dopředu. Bezmyšlenkovitě jsem zvedla ruku a máchla s ní směrem k jeho obličeji. Bohužel pro mě, Cage s takovýmahle věcma měl víc zkušeností než já, a tak rychle uhnul. Místo zásahu jeho obličeje jsem trefila jen prázdný vzduch.

"Děláš si ze mě legraci?" zakřičela jsem a shodila ze sebe jeho ruce. Heath zablokoval dveře, takže jedinou únikovou cestou byl balkón. Nebyla jsem ještě natolik zoufalá, abych skočila z dvacetipatrové budovy. "Cagi, přestaň!" Přes hukot vrtulí mě skoro nebylo slyšet. "Nech mě jít! Slíbila jsem ti, že o tomhle nikomu nepovím. Nepůjdu s vámi!"

Cage vypadal, že o tom nehodlá diskutovat. Z kapsy kabátu vytáhl černou zbraň a já ucítila, jak mě v očích začínají štípat slzy. Ucouvala jsem a zahlédla smutně přihlížejícího Micheala. Nick něco hledal v tašce.

"Nastup." Cageův hlas byl plný temného hněvu. Znovu mě chytil za paži a já se znovu pokusila vykroutit. "Nezajímá mě, co chceš. Jdeš s námi. Takže nastup, než tě budu muset donutit."

"Cagi-"

"Poslouchej mě," zavrčel, "měl jsem dlouho noc. Někdy věci nevyjdou přesně tak, jak si to naplánuješ. Nechtěli jsme tě do tohohle zatáhnout, ale stalo se. Zapletla ses do toho. Teď tu jsou nějaké další věci, o které se musím postarat. Pro lidi jako jsme my jsou svědci velice nebezpeční. Poslouchej, slíbil jsem ti, že tě nezabiju. To je víc než velkorysé."

"Velkorysé?" zopakovala jsem šokovaně. "Velkorysé by bylo pustit mě! Chci na tohle zapomenout, stejně jako ty. Nezajímá mě policie, nemám zájem zničit ti tvé království a být před celým světem za hrdinu Tohle je můj domov, Cagi. Nevezmeš mě-"

Cageovy oči potemněly. "Tohle může pokračovat třemi různými způsoby, a na začátku každého je tvá volba. Zaprvé, můžeš jít s námi dobrovolně a v klidu najdeme nějaký kompromis. Zadruhé, budeš protestovat, sehraješ tady pitomou holčičí scénu a ublížíš si víc, než ublížíš mě. A tvá poslední možnost? Teď a tady tě zabiju a tvé bezvládné tělo hodím do oceánu."

"Nikomu to neřeknu!" zakřičela jsem frustrovaně.

"To nerisknu. Existuje spousta lidí, kteří by mě rádi viděli, srdíčko."

"Jo, no... Já nejsem jednou z nich."

"Roztomilý," zamumlal Cage výhružně. "Plýtváme časem, jdeme."

Vytrhla jsem se mu a pokusila se o zběsilý úprk ke dveřím. Heath na mě varovně namířil zbraň. Nenapočítala jsem však ani pět kroků, než se mi okolo pasu omotal pár silných rukou, který mi silou nárazu vyrazil dech. Znovu jsem si zvrtla ten samý kotník. V těle se mi mísil strach s bolestí, které společně tryskaly ven v podobě slz.

Cage mě přitáhl zpátky. "Nech mě jít!" zakřičela jsem rozzuřeně. Jeho výška a síla byly nesrovnatelné s mojí a tak jsem najednou koukala přímo do nepříčetných zelených očí. Odmítala jsem s nimi jít bez boje. Ivey byl můj domov a tohle byl můj život. Z pitomého se stalo nebezpečné. Cage slíbil kompromis. Nikdy ale neřekl, že mě odveze přes hranice.

Vrhla jsem další ránu, a tentokrát ho do obličeje zasáhla. Na Cage to však nemělo téměř žádný efekt. Zabručel a na vteřinu se odvrátil, ale jeho stisk kolem mého pasu nepolevil. Rozezleně jsem se snažila protestovat. Zaryla jsem nehty do jeho krvácející dlaně, čímž se mi podařilo ze sebe setřást jeho ruce. Cage rozzuřeně zaklel a zdravou rukou mě znovu chytil, tentokrát za zápěstí.

To už jsem brečela; pravý, nefalšovaný záchvat vzteku. Helikoptéra byla jen pár kroků od nás. Pilot a jeho kámoš trpělivě seděli v kokpitu a neobtěžovali se pomoct. Jakmile se Cage znovu vzchopil a přitáhl si mě k sobě, protestovat už jsem mohla jen stěží. Jeho prsty mi odhrnuly vlasy a odhalily můj krk.

Zoufale jsem protestovala, když se před námi objevil Nick. Držel injekci. Věděla jsem, co se bude dít, a i když jsem bojovala, Cageova síla byla nesrovnatelná s tou mojí. Držel mě, zatímco mi Nick zapíchl jehlu do krku a vyprázdnil cokoliv, co bylo ve stříkačce, do mého krevního oběhu.

"Mrzí mě to, srdíčko," slyšela jsem Cage jemně mi zašeptat do ucha. Můj odpor slábl úměrně poklesu mé energie. Cokoliv, co bylo v injekci, bylo velmi silné a mělo to okamžitý účinek. Hlavou se mi honily zamlžené, rozmazané obrazy, které se mi nedařilo rozpoznat.

O moment později mi vypověděly nohy. Snažila jsem se zůstat vzhůru. Cítila jsem, jak mě Cage vede k helikoptéře, ale byla jsem moc slabá, než abych se zmohla na odpor. Zvládla jsem jen zamumlat pár slov odporu a něco o Fern. Za námi nastoupili i ostatní. Jen co jsme se usadili, Cageovy prsty mne vzaly za zápěstí a zůstaly tam jako zdroj útěchy, který jsem nenáviděla. Nickova sedativa nakonec zvítězila. Téměř v bezvědomí jsem se opřela o Cageovu paži a ucítila helikoptéru vzlétat.

Poslední věc, na kterou jsem pomyslela, byla Fern a vůně kokosového šamponu.