Bez návratu (probíhá rekontrukce)

II. Synové zbraně - 1. část

Vyštěkl výstřel. Závan teplého vzduchu, který vyrazil od soupeřovy hlavně, necítil. Ani si nestačil uvědomit vlastní překvapení nebo palčivou bolest v pravé ruce, když jí pronikla kulka. Na myšlenky nebyl čas, rychlostí se nedokázaly rovnat pistolím.

Podcenil soupeře. Energie projektilu jej rozhodila. Pažba revolveru mu vyklouzla z pravé dlaně, ani si nestačil uvědomit ochromení vlastní končetiny. Zato levá ruka jednala poslušně. A ta svírala druhou zbraň. Podvědomě zaslechl zlověstné cvaknutí natahovaného kohoutku. Soupeř byl připraven ke druhému výstřelu. Veškerý instinkt se soustředil na namíření hlavně jeho vlastní pistole zamýšleným směrem. Tělo to odmítalo vzdát tam, kde mysl už nestačila. Věděl, že přijde den, kdy nebude dostatečně rychlý, nečekal ho ale tak brzy.

Na prašné ulici téměř současně třeskly další dva výstřely. Dnes je to on, kdo si zatančí s Ďáblem.

...

Blížilo se poledne. Slunce hřálo, byl jeden z posledních teplých podzimních dní. Na obloze nebyl jediný mrak a vítr o sobě dával vědět pouze slabými poryvy vánku.

Kůň ho nesl prašnou cestou, ze stran lemovanou suchou prérií. Jediným prvkem, vystupujícím z monotónní krajiny, bylo město ležící několik mil před ním.

Pride Port, Perla pustiny, osmdesátitisícová metropole středovýchodu. Nejlidnatější město v okolí tří set mil, centrum obchodu, vlády, kultury i náboženství, hlavní město státu Nerizona. Přežilo řadu ozbrojených konfliktů, ale před koncem Velké kontinentální války roku 1826 byla zničena požárem většina tamních budov. Ustupující vojsko zapálilo celé město, aby znesnadnilo postup nepříteli. Jen katedrála Svaté Trojice byla zachována, ačkoli nikdo nedokázal přesvědčivě vysvětlit proč.

Po válce se stalo domovem těch, kteří přišli v bojích o majetky, i těch, kteří sem přišli hledat své ztracené blízké. Mnoho z nich se rozhodlo v troskách zůstat, a v průběhu let, prkno po prkně a dům po domu, se město dočkalo obnovy, byť ztratilo dost ze svého historického půvabu.

Nyní se na ploše dvaadvaceti čtverečních mil tyčilo dřevěné město plné domů s falešnými fasádami a kamennými ulicemi žijící dnem i nocí. Na své si zde přišli obchodníci, snažící se vydělat na prodeji svého zboží, věřící, přicházející pohlédnout na zachovalou katedrálu, kterou před ďáblovými plameny očividně ochránil zázrak boží, studenti místní university, toužící po večerní zábavě, ať už v nálevně nebo v uličce rudých lamp, ale i kapsáři, surovci a potulní střelci.

Nebyl zde prvně. Tentokrát ale nehodlal jen projíždět, chtěl zde přezimovat. Ještě před rokem by tento nápad zavrhl. Měl by za to, že rušné velkoměsto přináší větší rizika než zapadlá víska. Vloni proto zimoval v podhorské vesničce Grave Rock. Díky událostem ze zimy roku 1874 v Grave Rocku vstoupil do dějin. Opakovat to ale nechtěl. Nyní byl přesvědčen, že anonymita Pride Portu mu přinese bezpečí, nebo že se minimálně doslechne o případné hrozbě včas. 

To pro něj nyní bylo nutné. Už týden ho někdo sledoval. Osamělý jezdec. První tři noci na něj v noci číhal. Seděl v křoví s revolvery nabitými a připravenými, na dohled vlastního koně, ohniště a přikrývky vycpané tak, aby připomínala spícího člověka. Nikdo nepřišel. Přesto měl i zbylé noci lehké spaní.

Zprvu se často ohlížel, zastavoval mladého hřebce a dával neznámému možnost přiblížit se na vzdálenost umožňující hovor nebo přesnou střelbu. V takových případech i stín na obzoru přitahoval uzdu a zarážel koně.

Strach z cizince neměl, byl sám a v přímém konfliktu by nepředstavoval významnou hrozbu. Ale znervózňovala ho jeho přítomnost a vlastní nevědomost. Stále zůstával ostražitý. Nebylo v jeho zájmu nechat se zastřelit za temné noci, ačkoli poklidná štvanice očividně neměla násilný motiv.