Bez návratu (probíhá rekontrukce)

III. Otevřená srdce - 2. část

Ačkoli nejkratší cesta k farmám na východě vedla po řece, nebylo možné pěšky kopírovat její tok. Místy prořezávala skály a tvořila hluboké kaňony, přístupné pouze plavidlům. Farmáři ji využívali k dopravě do města, kdy se plavili po proudu na jimi zbudovaných vorech a jednoduchých veslicích. 

Jesse musel volit delší a komplikovanější cestu. Skupina táhla sedly mezi jednotlivými skalisky a hustě zarostlými údolíčky téměř nevyšlapanou stezkou, místy zalitou poledním sluncem.

Nerovi, kterého stále neopustila opilecká nevolnost, činil tento způsob cestování velké obtíže. Za těch několik málo měsíců si sotva navykl pěšmo zdolávat velké vzdálenosti po plážích. Neustálá stoupání a klesání pro něj představovala nepříjemnou komplikaci. Rychlé tempo souputníků jeho nesnáze ještě umocňovalo.

Štěně chvílemi kráčelo s nimi, chvílemi se neslo v kožené kabele po Jesseho boku a, s jazykem vystrčeným z tlamy, si užívalo nenáročného způsobu přepravy. Několikrát bylo podarováno pamlskem a dlaní vody z měchu. Obojí vděčně přijímalo. 

Kráčeli mlčky, jen dvakrát bylo ticho přehlušeno Jesseho tichým zapískáním. Poprvé byl Nero zaskočen, podruhé již bez váhání napodobil reakci ostatních, zastavil a klekl si na pěšinu tak, aby byl ze stran krytý křovisky. V těch chvílích i čerstvý psovod chytal a opatrně svíral tlamičku štěněte. Vždy trvalo několik minut, než byli hvízdnutím vybídnuti k dalšímu pochodu. Ani tehdy nikdo nepromluvil.

...

„Stát, dejte si pauzu." 

Procházeli zrovna jedním z nespočetných údolí, zarostlých suchou makchií, trnitou dřevinou nevysokého vzrůstu, tolik typickou pro zdejší krajinu. Zvolna se chýlilo k pozdnímu poledni. Skupina se okamžitě sesedla v suché dolině mezi keři, kde křoví nedokázalo vyrůst na holém kamenní. Ze zavazadel si vytáhli měchy s vodou a sušené maso. Jesse s nimi nebyl. Uřícený Nero se zhroutil mezi Shanea a Moru.

„Zvládáš to dobře," pronesl sametovým hlasem muž v buřince, krátkým nožíkem si odkrajoval malé kousky masa a na čepeli je dopravoval do úst. Nespouštěl při tom oči z Nera, který si provlhlým rukávem košile otíral orosené čelo.

„Díky. To se vždycky takhle ženete?"

Mora rychle polkla velké sousto sušené zvěřiny a ošklivě se uchechtla.

„Že se vraj ženem. Totok je len taky špacír."

„Jo, inak bysme boli z gor už venku." Její bratr se ani neobtěžoval maso polknout, než promluvil.

Nero obrátil pohled opět k Shaneovi, působil z celé trojice nejdůvěryhodněji.

„Je to pravda?"

„Nelžou ti. Jesse asi moc stojí o to, aby jsi s námi zůstal. Když se zamyslím, asi bychom ti měli poděkovat, běžně trvá na odchodu ještě před východem slunce."

„O mě? Proč? Ztratili jste někoho?"

Sourozencům se vytratil škleb z tváří. Chvíli mlčeli, než neveselým hlasem promluvila Mora.

„Jo, tak troch tyždnů temu. Bol s nama eště eden. Elias, gdysi prej apatykář. Stempnul na hada, borok. Godine řval, pak zrazu omdlel a do dvuch godin bylo po ňom. Posratá beznohá ještěřica, Elias to s nama táhnul už od začátku."

„A co na to Jesse? Pořád se kření, nevypadá, že by ho to nějak žralo."

Morris rozčílením polkl sousto příliš rychle a rozkašlal se, až mu kousek masa vylétl dírou po zubu a přistál u Shaneových nohou, zpozorován jen jejich majitelem.