Bez návratu (probíhá rekontrukce)

III. Otevřená srdce - 5. část

Seděli na trámoví stodoly dvanáct stop nad zemí. Štěně vecpali do jednoho z pytlů s kukuřicí, navršených na deskách, které pokrývaly třetinu podkroví. Nebylo to pro něj pohodlné, ale nemohli riskovat unáhlené prozrazení.

Jesse seděl obkročmo na trámu. V ruce svíral Mořinu bluntku, pistoli měl vsunutou za pasem. Nero číhal naproti ve stejné poloze. Do trámu před sebe nabodal pět šípů, kolem nich měl položený luk tak, aby střely při otřesu zabránily jeho pádu. Pušku měl zastrčenou po vzoru Jesseho. Pro těžkou pažbu ale čněla zpoza pasu v mnohem nestabilnější pozici. V nervózně se potících rukou svíral ampuli z hrubého skla, s hořlavou náplní a se zápalnicí v kovovém hrdle. Zbytek zavazadel odložili poblíž štěněte, jen nože si ponechali.

Ohně venku již dohořely, nikdo nevycházel pod ně přikládat. I plameny vevnitř se již menšily a rozhazovaly po stěnách děsivé stíny. Večerní větřík zlehka komíhal vraty, ze dřeva střechy vycházely občasné skřípavé zvuky, venku se  už ozývali noční ptáci.

První reagoval Jesse. Kývl na Nera, ten rychle pochytil, nač jeho druh upozorňuje. Sotva zřetelně zaslechl hluboký, dýchavičný zvuk, tak dobře známý z poslední noci. Zvolna zesiloval. Tvor se musel blížit.

Zesilování ustalo. Jesse namířil těžkou bluntku ke vchodu, Nero si omotal šňůrku zápalnice kolem ukazováku. Nádobka byla od potu nepříjemně kluzká. Ani jeden neviděl, jak se štěně se v pytli nervózně vrtí.

Pomalu rozevíraná vrata zaskřípala. Třela se o hrubou, tmavou srst. Oba muži nyní shora pozorovali zvíře, které procházelo pod nimi. Mora příliš nepřeháněla. Mělo to velikost valacha, jen v těle byl tvor zavalitější, přesto atleticky stavěný, s krátkým ocasem bez žíní, a s hlavou, mnohem delší, než byla ta koňská. Z tlamy zvířeti čněly na pět palců dlouhé, klům podobné zuby, a čenich, víc než cokoli jiného, připomíná rypák. Celkovým dojmem se nejblíže podobalo ohromnému kanci, nebýt prodloužených čelistí.

Zvíře se poklidně neslo k pohasínajícímu ohništi. V půli cesty se zarazilo. Lidi stále cítila, budova se ale jevila prázdná.

Zaburácel výstřel. Jesse mířil do míst, kde by mohl zasáhnout srdce, případně poranit plíci. Střela ale jen nalomila žebro a svezla se po něm směrem k zemi, zanechávajíc po sobě jen mělkou ranku a pach spálené srsti.

„Házej!" zaječel Jesse, ale jeho hlas zanikl v bolestivém řevu raněného obra. Sám na nic nečekal, odhodil bluntku k zemi a vytáhl pistoli zpoza pasu.

Nero sledoval, jak se obludné stvoření pod nimi, otáčí čelem k nim. Trhl zápalnicí. Křesadlo připevněné ke krátkému lanku vylétlo, ale ke vzplanutí nedošlo. Pot z rukou se dostal na křesací kámen uvnitř a nebyl schopen vyprodukovat zážehovou jiskru.

Stodola se otřásla. Otáčející se zvíře zavadilo bokem o jeden ze čtyř vnitřních nosníků. Otřes Nerovi vyrazil kluzký flakón z ruky, ale jemu se podařilo na trámoví udržet. Ne tak Jessemu, který ztratil rovnováhu, sklouzl a visel hlavou dolů, držíce se trámu jen překříženýma nohama. Pistoli však nepustil. Sevřel pažbu oběma rukama, palcem natáhl kohoutek a vypálil.

Sekané olovo vylétlo z oblaku dýmu a zasáhlo mohutnou hlavu se strašlivým účinkem. Zanechaly po sobě sérií hlubokých ran, velká část projektilů se zarazila hluboko do lebeční kosti. Jeden z fragmentů měkkého kovu roztrhl ušní boltec zvířete, další pronikl levým okem až sítnici. Zpola slepý tvor bolestně zaryčel a uskočil směrem k uzavřenému konci stodoly.

Pilíř se přelomil pod pohybující se masou. Zadní patro se začalo bortit, naplněné pytle se svezky na zem spolu s těžkými deskami, přímo na hřbet raněné stvůry. Vzduch se nasytil zvířeným prachem a kukuřičnými slupkami.