Bez návratu (probíhá rekontrukce)

II. Synové zbraně - 2. část

„Dobrý den, pane. Co pro vás může náš podnik udělat?" Mladá hosteska se na Johna vřele usmívala, jako kdyby neregistrovala události staré sotva pár desítek vteřin, ke kterým došlo jen pár stop před ní. Přes bohatě prosklené dveře měla sotva šanci dění přehlédnout.

Recepce byla malá a útulně vybavená. Více než v obyčejném lazebnictví si připadal jako při vstupu do luxusních lázní. Ale takto to již fungovalo ve Starém městě. Vše muselo být větší a exkluzivnější než se zdálo.

„Břitvu, ručník, mýdlo, nejlíp jasmínové, a horkou lázeň. Nejlepší oblečení, co mi můžete nabídnout, " v ruce, která ještě před chvílí svírala zbraň, se zjevila těžká stříbrná mince, která svůdně zazvonila o pult před hosteskou, „a jedny šikovné ruce."

Mladá žena dala najevo údiv jen zamrkáním dlouhých řas, než si ekvivalent svého týdenního platu vsunula do kyprého dekoltu.

„Běžte doprava, dveře číslo dvě. O vše se postarám."

Sotva John uvolněným krokem odkráčel směrem k určeným dveřím, vyprovázela ho pohledem. Nepřestala, i když za sebou zavřel dveře. Pouze jedinkrát cinkla na připravený zvoneček. Z chodby, ke které stála zády, se vynořila neméně atraktivní blondýna.

„Lolo, vem to prosím za mě. Tak na hodinku. Možná spíš dvě." A vytratila se ladným směrem ke dveřím číslo dvě.

...

„Dost! Ticho! Drž už hubu! Vyřiď Borgiedimu, že peníze dostane, jak jsme se dohodli, ale nic víc. A teď už vypadni."

„Pane Blackforde, asi mi nerozumíte. Takovéto jednání Vám může přivodit nepříjemné následky."

„Vyhrožuješ mi, kancelářská kryso? Nezapomínej, s kým mluvíš!"

„Vaše postavení s dohodou nesouvisí. A pokud Vám můžu dát dobrou radu, tentokrát zdarma, měl by jste panu Borgiedimu vyhovět. Vyhnul by jste se nepříjemnostem."

Tvář Lincolna Blackforda zbrunátněla ještě víc. Jeho mroží knír se třásl rozčílením už od chvíle, kdy právník Fergus Baldnail se svým koncipientem překročil jeho práh. Aby nenarušoval předběžný chod podniku, vzal muže do své kanceláře. Přesto se nyní jeho rozčílený hlas nesl celou hernou.

„Tak nepříjemnostem?! Vypadněte, nebo vám sám ustelu na ulici! VEN!"

„Máte pravdu, pane. Poroučím se." Baldnail se dvorně uklonil a zamířil k východu z kanceláře. Koncipient ho poslušně následoval, nezúčastněnost svého školitele ale nesdílel. Obdivoval jeho klid, s jakým na sebe nechal křičet. Sám by to nedokázal.

Šerif zůstal sedět v ředitelské kanceláři svého podniku. Masitými prsty si mnul svraštělé čelo.

Musel počítat s tím, že to přijde. Před půl rokem si od Cesara Borgiediho půjčil značný obnos na soukromé účely. Musel si půjčovat od soukromníka, banka by se příliš zajímala nač peníze využije. A kdyby se přiznal, že mají sloužit ke zřízení malého kasína, žádala by, krom celé částky a úroků z půjčky, i procenta z obratu.

Doufal, že se tomu vyhne půjčením si u Borgiediho, který vedl vlastní podnikání v podobě dovozu luxusního zboží. Nebylo tajemstvím, že Borgiedi poskytuje téměř libovolné částky, byť s vyšším úrokem, a že se příliš neptá. Jenže když se k němu doneslo, jak bylo se zapůjčenými penězi naloženo, žádal i on svůj podíl z provozu. To šerif Blackford kategoricky odmítal.