Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Sotva jsem popadal dech a chvěl se nervozitou. Jeho byt jsem nemohl najít... Sakra! Pak jsem ho ale našel. Konečně jsem stál u jeho dveří a na zvonku bylo opravdu napsané jeho jméno: Jeon Jung-Kook.. Světle hnědé dveře s klikou a bezpečnostním zámkem... Dveře, za kterými je Jung-Kook, chlapec kterého nejspíš miluju... Snažil jsem se dýchat a po pár vteřinách jsem zazvonil. Nic... „No tak, otevři mi, Kookie!", řekl jsem nervózně a znovu jsem zazvonil. Nikdo ale nepřišel. Zkusil jsem tedy sáhnout na kliku a dveře se k mému překvapení otevřely. Jak je možné, že se nezamyká, když má jen kliku? Na co tam má ten bezpečnostní zámek? Ale momentálně jsem byl rád, že není zamčeno. Už zase jsem se bál. Proč mi nepřišel Kookie otevřít? Neslyšel zvonek? Kde je? Opatrně jsem nakoukl dovnitř a ocitl se přímo v bytě. Vypadalo to, že není až tak velký... Kuchyň byla jakoby v předsíni a byla spojená s obývacím pokojem. Nahoru vedly schody nejspíš k ložnici... Útulný loft laděný do světlých barev.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevím, do jaké míry si to zařizoval Jung-Kookie, ale myslím, že většinu asi vybavila jeho babička podle toho, co říkal. Bylo to ale i tak útulné místo a měl jsem pocit, že to voní po něm. Prostě jsem tam cítil jeho vůni! Ale kde je ten kluk? Kam se poděl? S tlukoucím srdcem jsem pomalu prošel loftem. Bylo tam takové ticho... Na stole v obývací části ležel jeho notebook, ale jinak se nikde nic nepovalovalo. Měl to tam perfektně uklizené! Tak srovnané a čisté... Ale kam uklidil sebe?!!? „Kookie?!", zavolal jsem. Nikdo mi však neodpověděl. Nakoukl jsem i nahoru, kde měl postel, ale ani tam nebyl. Postel nebyla sice tak dokonale ustlaná, ale ani tak nemohla soupeřit s mým pelechem! Nevím, co bych dělal bez Jimina... Ale kde je Kookie? Až pak jsem si všiml otevřených dveří na balkón.
Aha, tak z tama táhla taková zima! Ale proč je Jung-Kook venku? Že by mě vyhlížel a proto neslyšel zvonek? Přišel jsem až k balkónovým dveřím a vykoukl jsem ven. Byl to prostorný balkón s krásným výhledem, ale mě víc zajímalo kde sakra je ten Kookie? Rozhlédl jsem se a pak jsem ho konečně uviděl. Jung-Kookie! Zůstal jsem zírat. Už bylo dost chladno, ale on seděl na nějakém sedátku úplně v rohu a na sobě měl jenom tričko s krátkými rukávy a kraťasy jako by bylo léto a ne podzim! Vypadalo to, že spí. Zbláznil se? Sakra, jak je možné, že je tak nezodpovědný? Proč tohle dělá? Rychle jsem se k němu přemístil a pak jsem zalapal po dechu. Myslel jsem, že dostanu infarkt! Chlapec tam totiž seděl se zavřenýma očima a přes zápěstí levé ruky se mu táhla rudá rýha! On se pořezal!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
