Anděl a Démon

119. Kapitola - Busan 5. část

Tae-Hyung

Měl jsem pocit, že jsem nejspíš umřel a octl jsem se v nebi... Vždycky to bylo neskutečné být v něm, ale teď, po tom všem... bylo to naprosto nepopsatelné! Ve snu by mě nenapadlo, že to během tak krátké doby dotáhneme až sem. Jeho hebké a tak úzké nitro, jeho blízkost, jeho ústa... šílel jsem! Chtěl jsem ale být maximálně něžný, takže jsem si ho bral jak nejvíc opatrně to šlo. Snažil jsem se krotit a nedivočet... Bylo to ale hrozně těžké nezačít zběsile přirážet a musel jsem se moc snažit! Šílel jsem i z toho, ale zvládl jsem to. Líbal jsem ho a on posílal tiché vzdechy do mých úst. Měl zavřené oči, ale já jsem na něj chtěl vidět. Proto jsem tiskl a zase odtahoval své rty od těch jeho, aby mi neunikl jeho výraz, jeho reakce, když znovu vyvrcholí. Cítil jsem, že to přijde a taky se to opravdu brzy stalo a on vyvrcholil na naše břicha. Miláček mě ale chytl za krk a přitáhl si mě víc k sobě, takže jsem nakonec jeho výraz neviděl, ale i tak jsem vnímal jeho prožitek. Cítil jsem, jak se kolem mě ještě víc stáhl a potichu, ale slastně mi zasténal do ucha a pak schoval svou tvář do ohbí mého krku. Celý se chvěl. Ještě pevněji mě stiskl, zatím co já jsem chvíli pokračoval v pohybech, ale po chvíli jsem vyvrcholil i já, avšak do jeho nitra. Lehl jsem si potom na miláčka celou svou vahou a přitulil se k němu. Oba jsme sotva popadali dech. Pořád jsem si užíval to, že jsem v něm... miluju tohle spojení! Mohl by mi být ještě blíž? Políbil jsem ho na rty a naše spojení mi přišlo naprosto dokonalé! Jedno tělo a jedna duše... Proč by to tak nemohl být? Patříme k sobě a nic nás už nesmí rozdělit! Teda... ehmm... Fyzicky takhle být navždy nemůžeme, ale... chci ho mít u sebe a žít s ním jako dřív! :'(

Po malé chvíli jsem z něj vyklouzl a lehl si vedle. Hned jsem si ho přitáhl do náruče a políbil na sladká ústa. Kookie měl pořád zavřené oči. Měl jsem pocit, že slyším zběsilý tlukot jeho srdce a všiml jsem si, že se snaží dýchat. Zdálo se, že se nemůže vzpamatovat. Znovu schoval svou tvář k mému krku a já jsem ucítil něco mokrého. Kookie plakal... „Miláčku?!", polekal jsem se. „Jsi v pořádku?" Neodpověděl, ale na místo toho jsem zaslechl tichý vzlyk. „Zlato?!" Už jsem se opravdu bál a tak jsem se od něj odtáhl a zkoumavě jsem se podíval do jeho tváře, ale on si ji schoval do dlaní. Nepřestával plakat. Tak jsem si ho znovu přitáhl do své náruče, vískal jsem ho ve vlasech, hladil ho konejšivě po zádech i po zadečku a taky jsem mu sem tam vlepil malou pusínku na líčko. Trpělivě jsem čekal až se uklidní. 

Po delší době si konečně sundal ruce z tváře a podíval se na mě uslzenýma očima. „Promiň...", řekl potichu. „Za co se omlouváš?", zeptal jsem se ustaraně. „Za to, že brečím...", vydechl smutně. „Proč jsi vlastně plakal? Miláčku, jsi v pořádku? Jak se cítíš? Líbilo se ti to?" Jemně jsem ho pohladil po tváři a on se něžně usmál. Utřel si slzy. „Já... já nemám slov...", vydechl. „Bylo to... bylo to... tak neuvěřitelné! Tak silné, tak... ach, já vážně nevím jak to popsat... Nádherné! Nevím proč jsem brečel, to... to samo!" Chápavě jsem se usmál. „Víš, že...", políbil jsem ho na nos. „že když jsme to spolu dělali opravdu poprvé, že jsi taky plakal?" „Fakt?", usmál se a utřel si slzy. „Mrzí mě, že si to nepamatuju...", povzdechl si a já ho konejšivě pohladil po tváři. Mě to mrzelo ještě víc, protože já si to pamatuju, ale... jsem na to sám! On ty vzpomínky ztratil... :'( „Myslím... myslím ale, že...", začervenal se. „že sex s tebou jsem musel milovat víc než kakao!" Musel jsem se usmát při tom srovnání. Byl opravdu tak nevinný! „Ne víc než já sex s tebou, miláčku!", řekl jsem rozechvěle. „Potřeboval jsem to pořád... myslím, že víc než ty! Říkával jsi mi, že jsem nemožný nadrženec!" Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou a on se taky maličko usmál. „To se mi ani nechce věřit! Mám pocit, že bych to mohl dělat pořád!" „Brzdi, zlatíčko!", krotil jsem ho. „Taky by tě z toho mohl bolet zadeček..." Kookie se ještě víc začervenal a vypadal při tom k sežrání. Klidně bych si ho vzal znovu! „Můj zadeček?", usmál se trochu rozechvěle a vyzývavě se na mě podíval. „Myslím, že ještě něco snese! Odpočíval dost dlouho!" Mrkl na mě a skousl si spodní ret. Ta potvůrka! „Jak chceš!", vyhrkl jsem nadrženě, protože na mě pořád takhle působil. Už zase jsem byl tvrdý. Teď už se ale nedokážu ovládat! Otočil jsem si ho na všechny čtyři a rovnou do něj pronikl. Kookie se ani nestačil vzpamatovat a už jsem do jeho zadečku tvrdě přirážel. „Ach... Tae...", vydechl, ale potom už se na žádná slova nezmohl...