65. Kapitola

463 44 35
                                    


Tae-Hyung

Skončila škola a já jsem se moc těšil až půjdeme s Kookiem domů. Nadrzo jsem už říkal „doma" u něj a ne u mě na kolejích. :) Bylo mi dobře. S Kookiem jsme si všechno včera vyříkali, párkrát jsme se ještě spolu pomilovali a tak to vypadalo, že už zase je všechno zalité sluncem. Vážně jsem se na něj už nezlobil! Jen jsem ještě nepotkal Min-Kiho. Přesto, že jsem Kookiemu slíbil, že mu neublížím, chtěl bych vědět kdo to je a hlavně by mě zajímalo co tím líbáním sledoval. Chce mi snad Kookieho přebrat? Věřím, že to moje tele nic špatného udělat nechtělo, ale co on? Min-Ki... Neznám nikoho s takovým jménem! Doufám, že až ho potkám, budu moct dodržet slib a jednu mu nebudu muset uvalit... Kdyby to byl nějaký arogantní týpek, co by provokoval, rozbil bych mu hubu Taekwon-do ne-Taekwond-do a slib neslib! Kookie měl ještě čas. Seděl jsem na nádvoří naší university a hřál se na podzimním sluníčku, i když už opravdu moc nehřálo. V tuto dobu už někdy býval sníh, zatím ale ještě nenapadl. Přesto slunce krásně svítilo a já jsem přemýšlel a nastavoval tvář jeho paprskům.

„Ahoj, Tae!" uslyšel jsem známý hlas. „Hyungu!", vyskočil jsem radostně a objal svého kamaráda z vyššího ročníku. Od našeho představení jsem ho neviděl. „Klid, Tae...", smál se Min-Ho. „Tak co, jak se máš? Už jsi to nějak vyřešil? Víš co...", mrkl na mě. Až teď jsem si uvědomil, že není sám, ale že vedle něj stojí ještě nějaký chlapec. Asi Min-Ho nechtěl mluvit na rovinu před ním. „To je Tae-Min", ukázal na něho a chlapec se usmál. „Ahoj!", podal mi ruku a já ji přátelsky stiskl.

 „Ahoj!", podal mi ruku a já ji přátelsky stiskl

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


„Tae je v předposledním ročníku a má taneční obor," řekl Min-Ho. „A tady druhý Tae...", ukázal na mě. „je zase ve druháku a má herecký obor!" „Takže jako ty, Min-Ho.", usmál se Tae-Min. „Přesně, jako já.", vycenil zuby Min-Ho. „Těší mě, hyungu!", řekl jsem a mírně jsem se poklonil. „Já jsem Tae-Hyung." Min-Ho mě poplácal po rameni ať to nepřeháním. „Bude taky na té party?", zeptal se Tae-Min. Otázka směřovala na Min-Ho. „Jakou party?", zbystřil jsem sluch. Na party jsem nebyl ani nepamatuju! Bylo by to fajn si někam vyrazit a vzít mezi lidi i Kookieho, i když pochybuju, že se mu bude někam chtít. No, můžu mu to zadat jako dodatečné pokání! :P

„Právě jsem ti to chtěl říct!", usmál se Min-Ho. „Asi to nevíš, protože jsme se dlouho neviděli, ale představ si, že jsem konečně vypadl z kolejí!" „Vážně?", usmál jsem se. „Bylo ti tam tak moc zle? Vždyť jsi měl nadstandart tak jako my!" „Ale party jsem tam dělat nemohl...", posteskl si, ale hned na to na mě vycenil zuby a v očích mu to zajiskřilo. „Jenže teď jsem na privátě a můžu si dělat úplně co chci! No a protože jsem se už zabydlel, tak pořádám kolaudačku!" Min-Ho se radoval jako malé dítě. Tae-Min se jen pobaveně usmíval a já se culil stejně jako Min-Ho. Miluju party! „Takže, bude to tuto sobotu. Přijdeš?" „Že váháš!", usmál jsem se spokojeně. „Už jen stačí říct kam a budu tam!" Min-Ho se pořád usmíval. „No... nějak jsme to zamluvili...", podíval se na mě šibalsky. „ale vidím, že celý záříš! Dopadlo to s tvou láskou dobře, předpokládám... nebo už snad máš nový objev?" „Dopadlo to dobře!", usmál jsem se zamilovaně, když jsem si vybavil tvář svého miláčka. „Chodíme spolu!" „Tak to gratuluji!", řekl upřímně a vesele se usmál. „Díky!" „Sice nevím o čem je řeč...", uculil se Tae-Min. „Ale taky gratuluji!" Jen jsem se na něj zářivě usmál. Má k čemu mi gratulovat! Kookie je sice neskutečné tele, ale taky je to největší miláček na světě!

Anděl a DémonKde žijí příběhy. Začni objevovat