Normální Creepypasta?

-Krev-

Nic se mi naštěstí nezdálo, jen jsem slyšela tichý smích s pláčem. Probudila jsem se ráno. Bylo hodně brzo, páč právě svítalo. Rozhlédla jsem se, a ucítila jsem pach hniloby. Pokusila jsem se vstát, a povedlo se. Vyšla jsem ze dveří, s účelem zjistit kde to sakra jsem. Přede mnou byla dlouhá chodba. „Tohle je mi povědomé" řekla jsem si pro sebe. Vyšla jsem, a instinktivně zamířila ke schodům. Podlaha vrzala, a schody též. Sešla jsem rozpadající se schody, a zamířila ke dveřím. Šáhla jsem na kliku, ale nestihla otevřít dveře. „Oh Tami? Co tu děláš?" řekla osoba za mnou. Nemohla jsem přiřadit ten hlas. Otočila jsem se, a stála tam Sally se svým medvídkem. „Já jsem se chtěla projít... A co ty děláš tak brzo ráno tady?" zeptala jsem se na oplátku. „No vzbudila jsem se, a nikdo nikde nebyl, tak jsem se šla podívat, jestli tady někdo není" řekla, a já se jen pousmála. „A můžu jít na procházku s tebou?" řekla Sally po chvíli. „Oh jistě že můžeš, ale budeme muset napsat vzkaz, aby se o nás nebáli" řekla jsem. „Jeeej díky!" řekla rozjařená Sally. Napsali jsme vzkaz (vlastně jen já), a vyšli z domu. Já jsem se v podvědomí snažila přiřadit, jaké místo tohle je. Najednou mi vyskočila vzpomínka na Su.

Začly se mi třást kolena a já potřebovala jít pryč nejlépe do svého pokoje, ale musela jsem to nějak vysvětlit Sally "oh Sally no mě se teď udělalo špatně mohly by jsme prosím jít domů?" řekla jsem malé roztomilé Sally. "Oh tak jo" tak jsem se jen pousmála a šli jsme zpátky. Já pak jen šla vyhodit ten vzkaz a jíd si lehnout a přemýšlet.Jak jsem byla už v postely tak jsem přemýšlela o Su někde ve mě rozhodně ještě je ale nevím kde. Najednou někdo pootevřel dveře, byl tam Jeff. "Oh Jeffe co-co potřebuješ?" zeptala jsem se ho "no nevím kde je EJ a potřebuju s ním mluvit nevíš kde může být?" zeptal se mě. "Oh tak to nevím počkej napíšu mu" jak jsem dořekla tak jsem začla psát EJovi. "Umh...... EJi? Kde jsi? Jeff prý s tebou musí mluvit." jak jsem dopsala tak jsem dopsala tak jen jsem položila mobil a koukat do stropu. "Dík" se jen ozvalo od Jeffa a hned byl pryč. Já jen zas usla a vyděla jsem Clocky jak se z dveří dívá na mě "Clocky co potřebuješ?" se ze mě ozvalo "ne nic jen jsem se koukla jestli jsi v pohodě." ozvalo se od ní a pousmála se.

Usmála jsem se na ní, a ona odešla. Začala jsem zase přemýšlet, a po chvíli jsem odpadla. Zase jsem slyšela jen smích s pláčem, ale už jsem viděla siluetu postavy přede mnou. Probudila jsem se navečer. Vyšla jsem ze dveří, a zamířila do kuchyně. Seděl tam Hoodie s flaškou. „Ahoj" řekla jsem. Podíval se na mě, a taky řekl „ahoj". Otevřela jsem ledničku, a vzala jsem si nějaké to pití. „Hey, nevíš kde všichni jsou?" zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou. „Ok" řekla jsem, a mířila jsem si to k pokoji. Když jsem procházela tou chodbou, tak jsem si všimla fotky. Byla na ní nějaká rodina. Něco mi to říkalo, ale nemohla jsem si vzpomenout. Upřeně jsem se na ní dívala a přemýšlela, když v tom na mě někdo promluvil. „Heh, je na ní něco zajímavého?" zeptal se ten někdo. Upřímě, lekla jsem se jako nikdy. Otočila jsem se, a vražedně se podívala na Jane. „Můj ty Zalgo, vždyť jsem málem dostala infarkt!" řekla jsem. Ona e jen pousmála. Otočila jsem se zpátky k té fotce. Ale. Ta fotka tam už nebyla.

Myslela jsem že se mi to jen zdálo tak jsem pohzdychla a šla dál do svého pokoje. Napyla jsem se toho pití a koukla na mobil. Měla jsem pár nepřečtených správ na Facebooku. Všude na fb bylo jak je to mrzí že jsem "umřela" atd..... Jen jsem zas povzdychla a začla vspomínat jak moje dětství bylo neviné, úžasné, mí rodiče mě měli fádi a já byla štastná. Začla jsem brečet, kapky slabé tekutiny mi stékali po tvářích. A já jen vspomínala na rodinu. Pak jen někdo zaklepal a kdo se zas oběvil? Ano Pupetter. "Co po mě chceš ?!" zasykla jsem na něho. "Ne jen slyšel jsem co se stalo. Vím o Su, o tom že Nina podpálila kuchiň, jak tě začla neuvěřitelně bolet hlava, jak si spadla k zemi. A jak tě.......několikrát jeden policajt střelil do hrudi..........." odvětil. "Počkat takže mě několikrát prostřelili??" jsem řekla vyděšeně. "Já myslel že to víš?" řekl překvapeně a já se slzama v očích jsem se smuchlala na posteli a tiše plakala. Pak jsem dostala záchvat kašle a začala jsem trochu kašlat krev. Koukla jsem se na Pupettera ale on už nebyl v mém pokoji. Pak už si jen před tím něž se mi zamotala hlava pamatuju že jsem si brala prášky a šla si umít ruce.

         -pokračování příště-