18:30 pm {s.m.} ||DOKONČENO||

3./smysl dýchání.

Pohled Rose:
  Jak odešel Shawn tak jsme se s Jeffem hrozně pohádali. No spíš on mě seřval. Zmlátil mě. Dohnal mě k slzám, a ještě většímu psychyckému zhroucení než jsem byla teď. Bylo mi hrozně. V jednu chvíli jsem si položila otázku jestli má smysl dýchat, jestli má smysl chodit po tyhle Zemi, nebo dokonce jaký má smysl můj život. Při tom přemýšlení jsem se dostala až do koupelny kde jsem se sesunula po zdi a propukla v hysterický pláč. Byla jsem úplně na dně a byla jsem si naprosto jistá že chci opustit tento svět.
Proto jsem si vzala balíček žiletek a jednu přiložila k mému zápěstí a silně zatlačila a přetáhla na stranu. To jsem opakovala asi ještě 4x a pak si vzala nějaký prášky. Asi po 15 minutách se vrátil ten tyran a silně mě 3x kopnul do břicha. Potom zase odešel.

Potom si pamatuju jenom pláč a řev nějaké paní. Takže takhle vypadá smrt, je pomalá bez bolestná a nudná. Po smrti není nic. Jenom tma a tma. Aspoň že to mám za sebou.

Pohled Shawna:
  Když jsem otevřel ty dveře viděl jsem sanitáře jak vezou na vozítkách nějakou slečnu. Potom jsem se podíval víc a zjistil že to je Rose. Jeden záchranář byl nad ní a snažil se ji oživit, ostatní dva spěchali do záchranky a za nimi běžela postarší žena a brečela.

,,Co se jí stalo?!"

,,Pane teďka nás nerušte. Jestli něco potřebujete tak za námi jeďte do nemocnice" odpálkoval mě jeden z doktorů.

Ani minutu jsem se nerozmýšlel a vrátil se do bytu kde jsem si vzal kalhoty, bundu, mobil, klíče. Vyrazil jsem z domu rovnou k autu. To jsem rychle nastartoval a odjel do Nemocnice.
Když jsem dorazil na parkoviště tak jsem se okamžitě vydal na recepci.

,,Dobrý den, hledám Rose Arden?"

,,Dobrý, stále ji operují, támhle si sedněte a vyčkejte na Doktora." řekla postarší sestra.

Jak mi řekla tak jsem udělal, sedl jsem si na židli na čekal. Jak jsem tak čekal tak jsem přemýšlel. Proč mám o ní takovej strach? Je možný že ji mám rád, protože poslední 3 roky ji sleduju.. ale to je blbost znám ji sotva den.. teďka jsem ji mohl nadobro ztratit, už nikdy bych neviděl ten krásný smích, ty její krásný hnědý oči. Nic. Byla by pryč. Té paní musím poděkovat, protože ona zachránila nenahraditelného člověka.
Po 2 hodinách úmorného čekání vyšel doktor ze sálu.

,,Vy jste operoval Rose?"

,,Ano, a vy jste..?"

,,Bratránek" řekl jsem první věc která mě napadla, ikdyž to je lež jak autobus tak..

,, Dobře, vaše sestřenice je stabilizovaná. Má operované břicho kde mela vnitřní krvácení. Momentálně je spí, ale zítra s vámi bude už komunikovat" řekl a usmál se, odešel.
Já s malým klidem odešel z nemocnice a vydal se domů. Bylo něco kolem třetí hodiny ranní. Díkybohu že jsou Vánoce a já můžu spát dýl. Doma jsem si jenom vysvlékl kalhoty a bundu. Potom jsem si šel lehnout.

Druhý den ráno:
Pohled Rose:
  Najednou otevřu oči a vidím nějakou ženu která se nademnou sklání a usmíva se. Otočil se do prava a vidím pár hadiček které jsou napojeny na mou ruku. Aha takže já neumřela,ale práce ležím  v nemocnici..achjo

,,Jak vám je?" ptá se mě žena.

,,Trošku mě bolí hlava ale hlavně cítím břicho"

,,Dobře, na hlavu vám dám nějaký slabí prášek a břicho.. je zcela normální že po vnitřním krvácením do břicha vás bolí"

Když mi ta sestřička dala prášky na hlavu odešla a mě nechala samotnou. Mohla jsem aspoň přemýšlet kdo mě zachránil protože Jeff těžko. Určitě zase hlastal v baru... Nějaká paní tam brečela že by ona? Z mého přemýšlím mě az vyrušilo slabé ťukání na dveře.

Hello everybody! Tak jsem pro vás napsala novou kapitolu ♥ doufám se vám líbí 😁 a těšte se na novou kapitolu 😻
Michelin ☔