18:30 pm {s.m.} ||DOKONČENO||

14./ už nikdy nebudeš sama.

Pohled Shawna:
  Bylo krátce po 11 večer a já se snažil usnout, samozřejmě mi to nešlo. Protože jsme měl hrozny strach o Rose. Z ničeho nic mi začal zvonit mobil, na displeji se ukázalo že mi volá Rose.
Hnedka jsem to zvednul a vyletěl z postele jak střela. Když mi říkala kde je, tak se můj hale stupňoval. Rychle jsem se oblékl a vyrazil za Adrewem a Jakem, ty dva maj pokoj spojený.

,,Adrew, musíme jít za Rose něco se jí stalo!" začal jsem panikařit když jsem spatřil Andrewa.
Za ním stál Jaké, ani jeden neváhali a všichni tři jsme vyrazili tam kam mi rose řekla. Měl jsem o ní neuvěřitelný strach. Když jsme došli do té uličky, všiml jsem si sedící osoby na zemi u popelnic. Hnedka jsem poznal že to je Rose. Okamžitě jsem se za ní rozeběhl a ty dva za mnou.
Ležela tam celá promrzlá, ubrečená a rozklepaná. Když mě uviděla hnedka se na mě namáčkla a začala brečet. Celá se klepala, bylo na ní poznat že se opravdu moc bojí.

,,Rose, už tě nikdy nenechám jít nikam samotnou. Nikdy" řekl jsem a začal jsem ji hladit po vlasech.

,,Shawne, myslím že bychom Rose měli dovést do nemocnice na vyšetření" promluvil po chvíli Adrew.

,,Máš pravdu"
Rose jsem chytnul do náruče a donesl do auta, tam ji opatrně položil na sedadlo a samozřejmě že jsem si přisedl k ní. Adrew se ujal řízení a Jake jen všechno pozoroval.

Když jsme byly u nemocnice tak jsem opět Rose vzal do náruče a odnesl na pohotovost. Tam se nás ujal lékař.

,,Dobrý den, co se stalo slečně"

,,Takhle jsme ji našli. Prosím pomozte jí" řekl jsem a to se mi už úplně zlomil hlas.

,,Dobře podíváme se na to. Odneste ji na ambulanci c.2" jak řekl tak jsem udělal.

Po 2 hodinovém šetření, přišel doktor se zprávami.

,,Takže, vy jste rodina?"

,, Přítel. Jak ji je?"

,,Nerad to říkám, ale vaše přítelkyně byla znásilněna. Utrpěla velký psychycký zlom. Teďka leží na pokoji a s nikým nechce mluvit kromě...Shawna. neustále opakuje tohle jméno."

,,Ano to jsem já. Můžu za ní?"

,,Můžete, je to pokoj 414, já to jdu zavolat policii. A budou s vámi chtít mluvit"

Šel jsem na pokoj kde byla Rose. Ležela tam a ještě stále se klepala a opět brečela když mě viděla trošku se jí rozzrarili oči. Šel jsem k ní a tam ji pevně objal. Objetí přijala a opět mi začala brečet do ramene. Mě taky stékali malé kapičky slz po tváři.
Bylo mi strašně. Nebyl jsem tam když mě potřebovala. Byl jsem jinde, od téhle chvíle už nikdy nebude sama. Bude mě mít neustále za zádama.

,, S-shawne, tolik mě to m-mrzi že jsem ti nevěřila. A-a šla jsem tam sama" řekla a opět mi opřela její hlavu na rameno. Vzlykala, hrozně se trápila a mě to užíralo.

,,Lásko, ani nevíš jak mě to mrzí. Slibuju že už nikdy nikam nepůjdeš sama. Nikdy, vždycky budu s tebou"