já a učitel

já nejsem úchil

Anthony
,,A proč?'' tvářil jsem se, že nevím. ,,Protože si úchyl.'' stále měl nafouklé tvářičky. ,,Ale já nejsem úchyl!'' hájil jsem se, ale napadlo mě, že když mě má za úchyla, tak ho pozlobím. ,,Jak myslíš kocourku.''' našpulil jsem rty, že ho políbím, ale on se mračil. Sice se mračil, ale i červenal.

Peter
Krucinál! Už se opět červenám. Celou tuhle situaci zachránila bouře, která nejspíše právě vyběhla z postele. Přiznávám, že bylo zvláštní ležet mezi někým, kdo se o mě nejspíše zajímá a Bouří. Došel sjem do obýváku, kde jsem se posadil ke stolu a Tony si sedl naproti mě. (Pro méně chápavé Anthony = Tony) ,,Můžu se na něco zeptat Tony?'' opatrně jsem se optal. ,,Pročpak bys nemohl? Jen se ptej.'' usmál se a povzbudil mě. ,,Proč si na mě hodný?'' tohle mě delší dobu zajímá. Nikdo jiný by na mě hodný nebyl. Pro každého jsem zrůdička. ,,Protože si normální lidská bytost. Sice s ouškama a ocáskem, ale lidská bytost. Navíc...'' zastavil se a asi lehce zčervenal. ,,Navíc?'' zeptal jsem se a popostrčil ho, aby to dořekl. ,,Navíc si roztomilý.'' tohle mě zaskočilo. Přijde mi to nebo má lehce divné chování? ,,Můžu odpoledne přijít na návštěvu?'' prosím! ,,Ty si to asi nepochopil kocourku. Bydlíš zde, protože tě tam nepustím.'' řekl úplně normálně v klidu. Byl jsem rád, ale taky nerad. Nechci, aby za mě tolik platil.

Anthony
,,Musíme vyrazit do školy.'' upozornil jsem, ale on si pro sebe něco zamumlal. ,,Úchyle...'' nasedli jsme do auta a jeli ke škole. V zadu, vedle něho seděla Bouře. Vystupovali jsme z auta a já spatřil ty kluky ze včerejška. ,,Tak co pane učiteli? Jakej byl?'' smáli se. ,,Moc mě neser nebo ti ten mobil zlomim vejpůl!'' varoval jsem ho. Malé rozmazlené a nevychované děti. Spratci jedni. ,,Tak to chci vidět!'' křikl a se svou partou se smáli. Přišel jsem k němu, vzal mobil a zlomil ho. Jeho výraz byl dokonalý. ,,Já jsem tě varoval. Pojď Petere!'' zavolal jsem ho a šli jsme do školy.

Peter
Už se těším, jak skončí vyučování a celkově celá škola! Přemýšlel jsem nad tím, jak se včera ptal na tu otázku. S tím vylepšením známek... Neodpověděl jsem mu. Zazvonil zvonek a byl konec vyučování a školy. Všichni jsme hned začali balit a odcházet ze třídy. ,,Pojď sem Petere!'' došel jsem k jeho stolu a nakonec jsme tu zbyli sami. ,,Můžeme jít?'' optal se a já kývnutím souhlasil.

Anthony
Vyrazili jsme ze třídy a před školou překvapivě nikdo nebyl, krom vzorných prvňáčků. Došli jsme k autu a vyjeli domů. Zastavili jsme a došli dom. Zaujalo mě, jak se Peter zamotal do své bundy a nemohl se z ní dostat. ,,Ukaž kocourku, pomůžu ti.'' zasmál jsem se, protože to bylo hodně roztomilé. ,,Jen počkej! Až se z toho dostanu, tak ti dám kocourka! A pomoc nechci!'' radši jsem si šel sednout na gauč, ale najednou semnou někdo začal třást. ,,Já ti dám kocourka!'' vztekal se jako dítko. ,,Jéje! Kocourek nám prská a škrábe.'' smál jsem se jeho roztomilému chování. ,,Jak si přeješ.'' usmál se a škrábl mě do ruky. ,,Tak to si přehnal.'' vzal jsem ho a posadil si ho na klín. Stáhl jsem mu tričko a spatřil ty modřiny. Chudáček malinký...
Hned jsem ho začal lochtat. Já ti dám!