já a učitel

únos

Peter
Ráno jsem se probudil v 04:03 a přemýšlel nad tím co se dělo včera, kdyby na to někdo přišel tak by to asi špatně dopadlo. Přeci jen jsem jeho žák a zároveň spolubydlící, přítel a občas by se dalo říct že domácí mazlíček. Mám ho rád ale… ještě si to promyslím. Zůstal jsem ležet a pokusil se usnout než budeme muset do školy. Jak já nenávidím pondělí. Podařilo se mi usnout a já za to byl rád. Potom mě vzbudilo jak mě někdo jemnými doteky hladil po mích ouškách. Pomalu jsem otevřel oči a naskytl se mi pohled na Tonyho co se mě nejspíš pokoušel vzbudit. „Ahhhh… dobré ráno“ Tony se na mě pousmál. „Dobré ráno kocourku“ odkryl jsem se a zívl. Vylezl jsem z postele a vydal se za Tonym který se před chvílí odebral do obýváku. Vzal jsem si oblečení vypil čaj který mi Tony připravil k snídani. Ano… není to extra výživná snídaně ale co. Potom jsme pokračovali v cestě do školy. Vše šlo jako po másle až do té doby co skončila škola. Seděl jsem v lavici a balil si věci „Petere?“ „ano ?“ podíval jsem se na něj a přemýšlel co asi řekne v tu chvíli mě i napadlo něco zvráceného ale to radši nebudeme dál rozvádět. „Budu tady muset být déle, zvládneš domů dojít sám nebo tu počkáš se mnou?“  přemýšlel jsem a řekl si že asi vyrážím domů. „asi půjdu domů“ „dobře“ pousmál se na mě a podal mi klíče. Jen jsem se s ním rozloučil a on mi rozcuchal vlasy. No tak jsem vyrazil. Když jsem vyšel ze školy tak jsem měl takový zvláštní pocit jakoby mě někdo sledoval procházel jsem parkem. Cítil jsem jak se někdo nebo něco schovával za stromy. Listí co ševelilo ve větru tomu dodávalo strašidelný nádech. Ano možná jsem posera ale přiznejte se kdo z vás by neměl strach kdyby věděl že ho něco sleduje. Konečně jsem vyšel z parku. Potom už jsem si ho všiml. Chlapec zhruba tak stejně starý jako já s šátkem řez obličej a  v černé mikině s kapucí co mu zakrývala hlavu. Nevypadá že si toho všiml. I já ho vyděl jen koutkem oka ale stejně si budu radši dávat pozor. Z ničeho nic mě někdo popadl zezadu nasadil mi roubík a svázal ruce a nohy. Zpanikařil jsem a začal sebou cukat potom jsem ale vyděl že ten někdo s toho parku k ním nepatří a někam utíká. Strčil mě do kufru od nějaké dodávky a tam jsem si všiml že nejsem jediný. V kufru byly další čtyř Neko jako já dvě holky a ještě jeden kluk. Byli taky vystrašení a oblečení neměli nic moc. A z toho jsem usoudil že jsou taky z ulice.

Anthony
Později když mi skončila schůzka tak jsem se vydal domů. Peter vyrazil už před hodinou tak jsem zazvonil. Nic se nedělo tak jsem zazvonil ještě jednou a když nikdo neotevíral tak jsem vzal klíče a odemkl. „Petere ?“ nic, ticho. Začal jsem panikařit, kde sakra může být. Bouře byla překvapená a po chvíli začala taky panikařit ale spíš jí zmátlo že mám strach. Ale najednou na nás někdo zazvonil. Rozeběhl jsem se je dveřím v naději že to bude Peter ale nebil to on. Stál tam nějakej kluk. Světle modré oči celý v černém. „Asi vím kde je Peter“ jen jsem na něj vykulil oči „ jak jako asi víš kde je“ ,,na otázky teď není čas, jestli mu chcete pomoct“ popadl jsem ho za ramena a dovedl ho k autu. Sedl si na místo spolujezdce i přes to že se to bouří moc nelíbilo. „Tak a teď mluv“ podíval se na mě a pak se podíval na čele. „No… nejdříve jsem ho pronásledoval cestou ze školy…“ ,, počkej co, ty si ho jako stalkoval ?!“
,, … tak nějak“ „ a to jako proč ?!!“  „ no… původně jsem ho chtěl…“ „dobře chápu, dal bych ti facku ale protože si se přiznal a navíc mi pomáháš tak tě nechám“  „no ale najednou ho tam zbalili nějaký dva chlapi a strčil ho do bílé dodávky“ „a co espézetka“ „byla překrytá igelitem“  mám z toho smíšené pocity nejdříve ho chce znásilnit a potom ho pomáhá zachránit. „Kam mám jet“  „ ke starému nákupnímu centru, jsou tam černé trhy“  zamířil jsem tím směrem a napadla mě další otázka. „proč si ho chtěl znásilnit. ?!“  „ no… je mi to trochu trapný ale… nejdříve jsem ho chtěl zbalit a protože jsem se bál mu to říct tak jsem ho začal stalkovat a potom jste přišel vy…  a on se do vás zamiloval, potom jsem vás při tom vyděl a...“ „ počkej ty si nás vyděl při…“  „jo ale nerozebírej to prosím i když to byla zajímavá podívaná, a potom jsem po něm začal toužit ještě více, a tak jsem si řekl že ho přepadnu a znásilním“
Peter
Šoupli nás do nějakého hnusného, studeného, smrdutého a vlhkého zřejmě sklepa. Tam nás nechali. Musel jsem se někoho zeptat co se tu děje a do oka mi padl již zmíněný malí Neko. „Ahoj, já jsem Peter a ty ?“ snažil jsem se znít v klidu abych ho zároveň trochu uklidnil. Podíval se na mě a v jeho očích byl pořád vidět strach ale i trochu radosti, sklonil ouška a zašeptal „Niki“. Byl mladší než já, to bylo vidět, tak jsem poplácal na místečko vedle mě „pojď sem Niki“ řekl jsem mu s úsměvem a on si ke mně sedl. Přitulit se kromě a omotal mi ocásek kolem nohy. Taky jsem ho objal. Asi hodinu nás tam pořád měli ale z ničeho nic tam dolů někdo vešel. Porozhlédl je po místnosti a jeho zrak se zastavil na Nikim. „ty, pojď sem“ bylo vidět že se mu tam nechce. Schoval se za mě a začal plakat. Ten chlap ho ale chytil za ocásek a vytáhl ho z ode mě. Dal mu pořádnou facku. Niki se sesunul k zemi  ten hajzl do něj začlal kopat. Potom vzal nůž a několikrát ho řízl. Skočil jsem mu na záda a cloumal s ním co nejvíce to šlo, no ale nic to s ním neudělalo. hodil mě na zem. Podíval se na mě a oplzlím hlasem řekl „tady někomu na někom záleží ?!“  otočil se na Nikiho a zasadil mu hned několik bodných ran.

Anthony
Dorazili jsme k tomu trhu a bouře se někam rozeběhla. Asi vycítila Petera. Rozeběhlo jsme se za ní až jsme dorazili o jedné polozchátralé budově kde byl připravený stánek. Vrátil jsem dovnitř a nikdo nikde. ,, Sklep“ řekl jsem si a vešel tam . Slušel jsem plášť asi tří osob. Slezl jsem schody a vyděl chlapa co držel v ruce nůž. A vedle něho zřejmě mrtvého Neko. „hej“ řekl jsem a když se na mě otočil tak jsem mu jednu hned vrazil a on se sesunul k zemi podíval jsem se na našeho stolkra a řekl mi ať ostatní nějak vyvede ven. Hned tak udělal a já byl s tím přizdisrážem sám chytl jsem ho půd krkem a natlačil ho na zeď. Znova jsem ho prášil, znova, znova a znova až se ozvalo tlumené připnutí. Zlomil jsem mu nos to mi mu mohlo stačit. Pustil jsem ho a odešel. Naskitl se mi pohled na vynervovaného Petera. Objal jsem ho a hladil ho po zádech. Koutkem oka jsem si všiml stalkra a naznačil mu že se může k obětí připojit. Chvíli váhal ale přidal se. Potom jsme odvozili zbylá nějak do jejich bydlišť a po tom co jsme odvezli i stalkra jsme si to namířili domů. „Petere, až dorazíme tak se sbalíš budeme se stěhovat“