Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

III. Plápolání

Vteřiny, minuty, hodiny i dny ubíhaly a Namjoon moji mysl neopustil ani na jediný okamžik.

Zrovna jsem seděl na nadmíru nepohodlné židli a sypal do sebe slavnostní večeři ke svému 5876. výročí svatby, když na mě manželka začala řvát. Hyena jedna stará.

„Můžeš mi kurva říct, proč jsi utratil deset tisíc korun za nějaký BTS crop topy, mikiny a náušnice?!"

„Protože vím, co je v životě důležité, Ivanko."

„A ty to jako fakt budeš nosit?"

„Ano. Máš s tím snad problém?"

„Ty jsi ten problém! Podívej se na sebe! Celej den jenom čučíš na nějaký hloupý videa, kupuješ ty nesmysly z Číny, kašleš na přátele i svý státnický povinnosti. To je mi teda reprezentování národa... Vždyť ty už si sakra lakuješ i nehty! Co se to s tebou stalo? Sundej si aspoň tu umělou ofinu, vypadáš jak moje prababička. A teď jdu spálit ten strašnej růžovej plakát, co máš nad postelí."

Z pochopitelných důvodů se má žena nedožila rána. Za hanobení hlavy státu a jeho největší lásky byla přiškrcena, zohavena, zastřelena, rozčtvrcena, zapálena a svržena do Vltavy. Ale já vám to neřekl, jasný?

Poté jsem se uvelebil ve svém koženém křesle, na nejvyšší hlasitost si pustil Expensive Girl a jako každý večer v novinách pátral po článku Hitler je gentleman. Dvě hodiny brození se písmeny se nakonec ukázaly jako velmi přínosné, když jsem narazil na něco ještě milionkrát lepšího. V rohu stránky mě křiklavě rudá písmena vábila k přečtení sladkých slov spásy a věčné blaženosti:

„Dovolená pro seniory: Velká čínská zeď na vlastní kůži”

Tak to bylo něco pro mě. ( ͡° ͜ʖ ͡°) Zabalil jsem si deodorant, hedvábně jemný toaletní papír, balení cigaret a nafukovací člun. „Jedu si pro tebe, Namjoonku~” zašeptal jsem a políbil Namjoonovu fotografii, kterou jsem si nechal vytisknout v Teta drogerii za šest korun. Už nic mé lásce nestálo v cestě.