Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

X. Grilmex

„It's a great honour for me and I really don't mean to offend you... Yet I'm sincerely sorry but I'm afraid that due to given circumstances, it wouldn't be the best idea to..." vysvětloval mi můj miláček něco, čemu jsem bohužel nezvládal rozumět. Ale usmíval se. To bude dobré znamení.

Ach, proč jen byl tak dokonalý? Roztékal jsem se před ním blahem a tvářil jsem se asi takto:

Postřehl jsem, že Jin cosi pošeptal Yoongimu, který jen přikývl a pohotově seskočil k nám. „Chce říct - nemít zájem, ty starý sněhulák," oznámil mi s až výhružně chladným tónem, sevřel Namjoonovu ruku a nekopromisně ho odtáhl zpět na pódium. A já tam stál. Opuštěný, zesměšněný, odhozený jako použitý kapesník a se spoustou nezodpovězených otázek. Suga se učil česky? A proč se ke mně choval tak hnusně? Vždyť to byl můj bajas vrekr. Teda jeden z mých bajas vrekrů... A vezme si mě teda ten Namjoon nebo ne?

To, co se ale poté odehrálo na, jak vy říkáte – stejdži, mi rozdrtilo srdíčko na miliardu kousků. Seokjin si přitáhl Namjoona do velmi pevného obětí, věnoval mi vítězoslavný úsměv a rukou ledabyle sjel až k dokonale tvarovanému pozadí mého zlatíčka. Proč? Jak mi to mohl Jin udělat? Vždyť i on byl mým bajas vrekrem!

Fanoušci nadšeně pištěli, zatímco já se utápěl v hořkých slzách. Slzách s chutí krutého odmítnutí.

Po skončení koncertu a návratu domů jsem se zamkl ve svém pokoji a... a vůbec jsem celou noc neprobrečel, jako zhrzená náctiletá holka : (

Další den jsem se necítil o nic lépe. Každý ze devadesáti dvou bangtaních plakátů, co mi visely na zdi, mi připomínal katastrofální tragickou frašku předešlého večera. Připadal jsem jsem si hloupý a asi tak zbytečný jako zubní kartáček v domově důchodců. Opravdu jsem toho chtěl od života tolik? Šlo mi jen o trošku štěstí, ale ani to mi osud očividně dopřát nechtěl.

A nebo přeci?

„Pane exprezidente, před hradem stojí někdo z bétées a chce s vámi mluvit..." oznámila mi mladičká služebná, která ke mně nastoupila po tragické smrti mé manželky.

Zapomněl jsem na veškeré neduhy a jako mladík jsem sprintoval k hlavní bráně. „Namjoone,” oslovil jsem své tak dlouho očekávané zlatíčko. Jenže pak jsem se zarazil. „Ale... Ale ty nejsi Namjoon.”

„Me - Prague tourist. Good castle,” odpověděl vesele Hoseok, když očima putoval po obrysech Pražského hradu. Mohl se trochu krotit. Vím, že umí dobře anglicky, ale nemusí na mě hned vybalit tempo rodilého mluvčího, kterému jsem neměl šanci rozumět.

„Yes, veryce gut kapsle. But you not Namjoon,” pravil jsem s náznakem odměřené zášti. Měl jsem ho rád. Vždyť patřil mezi mé bajas vrekry. Ale v tu chvíli jako bych se nemohl ovládat. Jediný, koho jsem chtěl vidět, byl eremek. „Go pryč, me need soukromí,” zabručel jsem a vrata zabouchl tak prudce, že J-Hope nestačil uhnout, a tak ho praštila do toho je jeho krásného obličeje, on ztratil rovnováhu a udělal bác.

Říkal jsem si, jestli by mě Namjoon chtěl, kdybych vypadal trochu víc jako právě Hoseok...

Uraženě jsem odkráčel zpátky do svého pokoje zahaleného v temných mlhách deprese.

Před hradem se mezitím J-Hope snažil vzpamatovat z rány, kterou mu brána uštědřila přímo do nosu, který tak docela možná zlomila. V každém případě by na dlažebních kostkách ležel dodnes, kdyby se k němu nesklonil kolemjdoucí postarší pán a nenabídl mu pomocnou ruku. Určitě si říkáte, jak milé to bylo gesto, ale já toho mistra znal až moc dobře na to, abych věřil jeho čistým úmyslům. S úsměvem na tváři totiž Hoseok neděkoval nikomu jinému než mému odvěkému nepříteli, slizkému muži který mi byl sokem ve druhém kole prezidentských voleb. Jiřímu Drahošovi.

️ ♥️ NEW SHIP UNLOCKED ♥️

D r a - h o p e

• Sweet savior~

• Jiří Drahoš x Jung Hoseok

„Co byste říkal tomu, že bych vás pozval na skleničku?” zeptal se Jiří korejského umělce, který mu nerozuměl, a tak se začal smát a jen doufal, že se nejednalo otázku.

Jednalo.

Drahoše jeho reakce mírně zaskočila, ale Hoseokova pozitivní energie ho nepopiratelně přitahovala. Jemně ho pohladil po tváři a do dlaně mu vtiskl papírek se svým úhledně napsaným telefonním číslem. „Zavolejte mi, kdykoliv budete potřebovat ochránit před naším váženým panem prezidentem. Ne vždy se chová přiměřeně své hodnosti.”

„You nice...” zašeptal s červenými tvářičkami Hoseok a odkráčel se vzácným papírkem a vzpomínkou na obrýleného českého gentlemana hluboko vrytou ve svém rychle bijícím srdci. Nepochyboval o tom, zda se mu výlet historickým centrem vydařil. Krásy Prahy totiž poznal z té největší blízkosti.

♥️♥️♥️

„Jolando... Jenom ty mi dokážeš pomoct. Namjoon musí milovat mě,” žádal jsem mocnou ženu s nadpřirozenými schopnostmi, která seděla vedle mě na posteli s Lav Jorself povlečením.

„Lásku nezískáš čárama. To by bylo velký špatný. Musíš ji zasloužit si, ti říkám. Tady v těch kartách vidim, že i tebe láska čeká tam někde.”

„Já nechci nějakou lásku tam někde, já chci Namjoona! A těch deset tisíc za 'splněný zázrak' ti nedám, dokud mi tohle mé jediné přání nesplníš. ”

„Dobrá, Miloušku. Jenže vědět musíš, že my si tady teďka s temnými silami zahráváme. Možná hrozné věci stanou se a-”

„A mně je to úplně jedno! Chci být s Jooniem! Teď hned!” křičel jsem na pokraji zoufalství. Jolanda se nejspíš bála o osud svých uší a nakonec vyměkla.

„Habraka, čabraka. Sinus, cosinus. Kečup, hořčice, nůž a lžíce. Staň se!” zvolala moje obézní spása a víc už jsem si nepamatoval nic. Zatmělo se mi před očima a svět, jaký jsem znal, navždy zmizel.

...

PS: Nevěděla jsem, jak nazvat kapitolu, tak jsem si  musela vymyslet nové slovo.