Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

XV. How to usmířit se

Mišulek's POV

„Jinnie... Já to tak nemyslel. Někdy se prostě nedaří, neměl jsem na tebe tak vyjet," mluvil na mě z vedlejší místnosti. „Odpusť mi to." Ne. Nehodlal jsem mu jen tak odpustit. Všichni by měli chovat úctu ke starším spoluobčanům.

Všichni včetně krutého krále mého zlomeného srdce.

Právě, když mě nejvíc drtila tíha bolestivého zjištění, že nikdo není dokonalý, ozvala se rána jak za války a dveře se přímo před mýma uslzenýma očima rozpadly na několik desítek kousků. S další jak-za-války ránou se sesypaly na bílé kachličky podlahy, kterou rozezněly Namjoonovy kroky.

„Jak jsi to udělal?" vydechl jsem se znatelným zděšením z toho, že mě před ním ani umělohmotné dveře zamčené na dva západy nedovedly ochránit.

„No já... jenom jsem dotkl kliky," pokrčil zmateně rameny. „Poslyš, Jine... Tohle jsem fakt nechtěl. Myslel jsem, že máš větší sebevědomí. Že na mě taky začneš křičet a všechno bude v pohodě. Ale ty sis to vzal osobně." Na tom něco bylo. Škoda, že jsem nestudoval herectví. Mohl jsem svému Namjoonovi býti lepším Jinem. Co to plácám?! To já mám právo být naštvaný!

Neuniklo mu, že jsem na jeho omluvu, nebo o co se to vlastně snažil, nereagoval. Zamračil se a poklekl přede mnou. Pomalým lehce váhavým pohybem skryl mé ruce ve svých hřejivých dlaních. „Co je s tebou? Nemáš krizi středního věku?" Přejel mě něžným ustaraným pohledem.

„Už dávno ne."

„Co?"

„Neříká se co, říká se prosím," zavrčel jsem vztekle. Začínala se u mě probouzet alergie na neomalené chování této zkažené generace. Vytrhl jsem se z jeho sevření a otočil se k němu zády.

On ale věděl, jak si okamžitě zase získat všechnu moji pozornost. Na krku mě polechtal letmý dotek jeho rozpálených rtů. Chtěl jsem ho od sebe odstrčit, abych si uchoval zbytek důstojnosti, ale v tom se mé prsty setkaly s odhalenou kůží jeho vypracované hrudi. „C-co to děláš?" vykoktal jsem zaskočeně.

„Něco jsem ti slíbil, pamatuješ~?"

Jestli si myslíte, že po tom, co mě tak hluboce urazil, naštval, vytočil, zkazil mi den a vzal jméno Seokjiní nadarmo, bude stačit, aby si sundal tričko a já mu všechno automaticky odpustím, tak máte naprostou pravdu, protože je dokonalý, já ho miluji a bez zaváhání bych pro něj pozřel i švába.

Jen z jeho nádherného hlasu jsem se celý třásl jako při zvyšování daní. Topil jsem v jeho očích tak jako v becherovce, jako v rumu, jako v slivovici, jako ve vodce, jako v borovičce. Je můj alkohol. A já se nechám uchlastat k smrti.

Neodporoval jsem rtům, které na mě působily jako magnet. Rozplynul jsem se v polibku sladčím než tradiční české koláčky a přitom tak hořkém jako probdělá májová noc. Přitáhl si mě do svého klína. S trhaným výdechem jsem zaklonil hlavu. Nohy jsem mu obtočil kolem pasu a nehty zaryl do jeho ramen, abych se udržel při té divoké jízdě s cílem v zemi hluboké nespoutané vášně.

...

okay i'm sorry

but oh honeyyy~ real talk

this ❤🔥