Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

IX. Pohlcen ohněm

Můj osobní řidič, jehož jméno jsem už zapomněl, mě konečně dopravil na místo, které pro mě mělo dalších pár hodin znamenat ráj. Do O2 areny Praha samozřejmě.

Sice ne prezidentem, ale stále jsem byl nejvyšším představitelem Středoevropské korejské republiky, a tak jsem se do prostorů stadionu dostal velice speciálním VIP vchodem a unikl tak setkání s davy fanynek, které prohlašovaly Namjoona za svého manžela. To ale ještě nevěděly, že dnes se tenhle korejský fešák zamiluje do mě! V dlani jsem sevřel figurku Kóji a s úsměvem se vydal vstříc jedinečnému zážitku.

Stál jsem v přední řadě pod pódiem a umíral nedočkavostí. O tomhle momentu jsem vždy snil. Celý můj život, všechna moje dosavadní rozhodnutí, každý můj krok směřoval k tomuto bodu. Uvidím Namjoona. Nikdo a nic mi můj dokonalý den nemůže pokazit.

„Počkat, ona to není dechovka? Stal jsem se obětí lži. Tady to prostě nemůžou řídit pořádně! A to mi neříkejte, že BTS nijak nesouvisí s STB!" Otočil jsem se za tím, kdo se opovážil vyřknout takovou volovinu, s prominutím. Stál přímo vedle mě. Světlo mého lightsticku dopadalo na jeho vrásčitou tvář.

„Co tady děláš, Andreji?! Vždyť ani nejsi ARMY..."

„Cože nejsem? Záleží na tom vůbec? Tohle je jedna z nejdražších událostí měsíce. Kdybych nepřišel, někoho by mohlo napadnout, že na to nemám."

„Takže jsi se jen přišel chlubit tím, kolik jsi si nakradl? Na tvém místě tady mohl být skutečný oddaný milující fanoušek, který by si tak splnil sen, ale místo toho se sem nacpe ten tvůj koblihovej zadek a ještě si dovolí kritizovat?"

„Miloši, já se s vámi nechci hádat. Mám stejné právo tu být jako všichni ostatní a stejně tak mám právo vyjádřit vlastní názor."

„A já mám zase právo vytvořit si na tvůj debilní názor, který nikoho nezajímá, názor vlastní," vysvětlil jsem mu klidným hlasem a dále jsem s ním diskutovat odmítal. Všechna má pozornost totiž patřila chlapcům, kteří se jako andělé snesli na jeviště a svým nadlidsky nádherným nástupem mi vzali dech. Celou arénu pak rozezněl hlasitý fanšant, ke kterému jsem se nedokázal připojit, jelikož jsem pořád setrvával v šoku. Naživo byli ještě hezčí.

Koncert už byl v plném proudu. Nesl jsem na vlnách blaha, které přicházely spolu se souhrou nebesky krásných zvuků v kombinaci s úchvatnými pohyby sedmi nejdokonalejších existencí všech planet, vesmírů i dimenzí. Z Namjoonova výkonu při Baepsae jsem přicházel o přesvědčení, že jakožto muž nemůžu otěhotnět a když zazněla moje srdcovka Blud Svetýr, popadla mě chuť z tohoto uměleckého skvostu na místě zkolabovat, protože hezčí smrt bych si přát nemohl.

Jiník mým směrem poslal svojí sladkou pusinku a já si konečně vybral bajas vrekra.

Jenže pak do popředí přiběhl Yoongi a svým svegem takzvaně snačnul moji wig.

Jeden jediný Hoseokův zářivý úsměv ve mně ale probudil tolik lásky...

Hlavu mi zamotaly Jiminovy perfektní křivky rozvlněné v rytmu...

A co teprve Taehyung, když se tak roztomile snažil vyslovit "dobrý den"...

A nebo Jungkookovy oči, svaly, vokály a vlající vlásky...

Ne, to prostě nešlo. Nemohl jsem si vybrat jen jednoho, když ve mně každý vyvolával jiné, a přesto stejně intenzivní emoce.

Šťouchl do mě Andrej. „Hele, nejsou tak špatní. A ten roztomilej s tím pěkným hlasem se mi docela líbí."

„K tomuto popisu ale sedí každý z nich, pane Babiši," poznamenal jsem a významně zakroutil hlavou.

„Myslím toho tamtoho! Takovýho toho s takovým tím jakoby." Konečně jsem jeho slovům rozuměl.

„Ahaaaa. Takže Jiminnie?"

„Asi. Hele, ale tamten je divnej. Ten, co zrovna takhle to... Nevím, jak to vysvětlit, ale přijde mi, že do skupiny nezapadá, že se sem moc nehodí. Celkově by líp působili bez něj... Není mi moc sympatickej." To. Prase. Slovenský. Se. Naváželo. Do. Namjoona???!

„To odvoláš."

„Neodvolám. Je to opět jen můj názor a nikdo mi ho nevezme."

„To, jaký je a to, co dělá pro ty, co potřebují pomoc a pro ty, co ztrácejí naději i smysl života... Nejen, že je tak neuvěřitelně talentovaný, uctivý, pohledný, ale i velmi vzdělaný a minimálně tisíckrát inteligentnější než ty... Pro to všechno si Namjoona váží lidé na celé Zemi. Zatímco on mění svět k lepšímu, ty jen hledáš cesty, jak zbohatnout, ze všeho vyníš druhé a slovo láska ti nic neříká! Co ty jsi kdy udělal pro druhé?"

„Miloši neblbni, je to jenom blbej Korejec."

Víc už jsem poslouchat nemohl a nechtěl. Dovolil si příliš. Téhle urážky na Namjoonově cti bude litovat víc než já toho, že jsem všechny nože nechal doma. Rozmáchl jsem se svojí holí a svého kolegu s ní udeřil do toho nejcitlivějšího místa, přímo mezi nohy. Ku mému velkému potešení vyjekl bolestí. Na to, že vypadal asi tak silně jako oplesnivělý strašák do zelí, se poměrně překonal, když se mi zapřel o ramena. Já ztratil rovnováhu a hlavou praštil do okraje pódia. Bolelo to jako stará svině a přísahal bych, že ho zabiju, kdyby se ovšem nestalo něco, kvůli čemu jsem nakonec byl Babišovi za toto hrubé zacházení vděčný.

Nejdřív jsem kolem sebe ucítil omamnou vůni, v jejíž obklopení jsem se slastí málem rozplynul. Poté bylo mému čelu požehnáno božsky jemným dotykem, který zázračně odehnal všechnu bolest a nakonec se mé oči setkaly s párem těch, které patřily mému osudovému muži. „Are you okay?" zeptal se mě Namjoon s upřímnou starostí ve svém hlubokém, skoro hypnotizujícím hlase a ještě jednou prsty něžně přejel po ráně na mém obličeji.

Jako bych byl přimražený na místě a přesto se zmítal v ohni vášně. Pod tlakem jeho pronikavého pohledu jsem ztrácel kontrolu, rozum i řeč. Jedinou větou, kterou jsem dokázal vyslovit, bylo: „Marry me."