Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

XIV. Katastrofa

Jinnie's POV

Čas ubíhal překvapivě rychle. A to možná díky tomu, jak moc jsem se na setkání s Tomiem těšil. UwU

Obličej toho staříka, pod kterým byla uvězněna má nadpozemská krása, jsem se v rámci možností pokusil vskřísit vkusným korejským líčením.

Obávám se, že ne úspěšně.

Přesvědčení o tom, že se jedná o zlého a zkaženého člověka, mě opustilo, když jsem v jeho skříni našel tuto nádhernou mikinu:

Oblékl jsem si ji, abych i v Čečensku, nebo kde jsem se to vlastně ocitl, podpořil svého milovaného idola.

Nasedl jsem do limuzíny, řidiči předložil lísteček s adresou a do dvaceti minut jsme dorazili k jakémusi music baru. Ani jsem nestačil mrknout a už se přede mnou ukláněl můj hrdina. Tomio Okamura a jeho perfektně sladěný outfit.

„Annyeonghaseyo."

„Konnichiwa."

Tak naše konverzace začala i skončila. Vešli jsme do prostoru klubu prosvíceného barevnými reflektory. Tomio nadšeně odskákal ke skupince cosplayerů, zatímco já se přidal do hloučku slečen navlečených do fake k-pop merche z Wishe. Jedna z fanynek vykřikla něco jako „Ježiš Zeman," a před mým zrakem omdlela.

Se zbytkem sympatických teenagerek jsem se v průběhu večera spřátelil. Největší dojem na ně nejspíš udělala moje znalost BTS choreografií, kterými jsem všechny oslňoval na parketu. Ignoroval jsem bolest kloubů i zad a nechal se unášet rytmem hudby, která pro mě ještě před pár dny znamenala všechno.

Ale každá sranda jednou skončí. A vedle radostných chvil je šeď každodenního života protkána i celou řadou bolestně tragických situací.

„OMG, holky koukejte!" vykřikla jedna dívka s oranžovo-šedo-modro-zeleno-fialovými vlasy. Nerozuměl jsem, ale její zděšený tón ve mně stačil vyvolat dostatečné množství zvědavosti.

Před obličeje naší rozdováděné partičky vrazila iPhone přehrávající videozáznam z koncertu naší oblíbené skupiny... Samozřejmě BTS.

Jeden z vystupujících mě svojí nebeskou krásou oslnil nejvíc. Kdo je ten dokonalý anděl?

Sakra.

Vždyť to jsem já.

Ale nepamatuju si, že bych takhle vystupoval... Takhle příšerně vystupoval! Zvukovému projevu toho stvoření se ani nedalo říkat zpěv. Jeho pohyby připomínaly spíš posmrtnou křeč než tanec. Z úst vypouštěl nesmyslné žvatlání, sotva se držel na nohou a svůj pohled na jedinou sekundu neodlepil od Namjoona.

Kdo to je?

A proč mi ničí život?

Míla's POV

Uplynuly tři hodiny od konce našeho velkolepého koncertu a já byl pořád tak zadýchaný, že jsem sotva dokázal mluvit. Seděl jsem na pokoji, který jsem v luxusním hotelu sdílel s mým miláčkem. Musím uznat, že i s výrazem plným nezkrotného vzteku vypadal neodolatelně.

„Tak co k tomu řekneš?" vrátil mě zpátky do reality.

„Drahý Namjoone... omlouvám se za své selhání. Ale říkal jsem ti, že mi není dobře."

„Není dobře?! Vždyť ses ani nesnažil. Celá ta show ti byla akorát k smíchu."

„To je nepravda."

„Tím chceš říct, že když jsi přes celý stadion křičel 'We are bablbam', myslel jsi to vážně?"

„Já..."

„A přesně takhle to dopadá, když tady někoho máme jenom kvůli vzhledu, že?"

Tak a teď už je to příliš osobní.

Snažil jsem se držet pohromadě. Jenže jeho hrubá slova nepatřila mně, nýbrž Jinovi a to jsem ustát nedokázal.

„Dal jsem do toho všechno. Ale tobě očividně ani všechno nestačí!" zakřičel jsem. Po tvářích mi začaly stékat horké korejské slzy.

Sice jsem na Jina žárlil, chtěl jsem ho uškrtit a ukradl jsem mu identitu, ale přesto všechno jsem ho měl rád. Patřil mezi mých šest bajas vrekrů a takové žvásty špinící jeho čest jsem slyšet nepotřeboval. „Řvi si tady na někoho jinýho. Já a Jin končíme," zafuněl jsem pohrdavě. Sebral jsem se a na rozeklaných nohách odešel na záchod, kde jsem se zamknul.

Posadil jsem se na mísu a přemýšlel nad svojí zapeklitou životní situací.

Tolik absurdity. Já pro něj prodal vlastní zemi a on mi nemůže odpustit jeden posr- zkažený koncert.

A jestli ještě jednou urazí jakéhokoliv člena BTS, přísahám, že se přeorientuju na Jungkooka.

...

Vím, že vydávám jednou za čtvrt roku a velice se za to stydím... Nezlobte se na mě, mám to v životě těžké. Ztratila se mi propiska a zlomil se mi nehtík. :(