Becherovka, cukrovka a ty [ZENAM]

V. Popel

„Kim Namjoon... Kim Namjoon... " opakovala má slova Jarmila. Oči měla vykulené údivem a zmateně se rozhlížela, zda nás náhodou někdo neposlouchal.

„Už je to tak. To jen díky němu už vím, jaké-" zbytek věty jsem nestačil doříct. Ucítil jsem ránu a následně i to, jak mi celý obličej ztuhl v návalu paralyzující bolesti. Opravdu si Jarmilína dovolila dát mi facku?

„A to si říkáš ARMY?! Šmarja, Miloši! Prober se! Vždyť i já vím, že je to Korejec! Kdybys ho měl opravdu rád, něco tak triviálního bys věděl. Nejsi pravý fanoušek!"

Měla. Pravdu.
Nejsem ARMY.
Nejsem pravý fanoušek.
Nezasloužím si žít.
Text Fejk Lávy se stal realitou.
I'm so sick of this fake love, fake love, fake love.
I'm so sorry but it's fake love, fake love, fake love...

Fake love, fake ARMY.

Styděl jsem se za sebe. Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho žít v té nechutné nevědomosti. Myslel jsem, že o Namjoonovi vím všechno a přitom jsem nevěděl nic. Vůbec jsem ho neznal. Tak jak jsem ho mohl milovat? Možná jsem byl zamilovaný jen do té falešné představy, co jsem si o něm vytvořil. Ne do Namjoona.

Bolelo to. Zatraceně moc to bolelo. Najednou jsem nevěděl, co si o lásce svého života myslet. Kdybych byl mladík, utíkal bych. Utíkal a utíkal, dokud bych konečně nenašel místo bez jediného živáčka, které by mi poskytlo klidné prostředí pro truchlení. Vše bych si srovnal v hlavě a především ze sebe dostal všechny ty bouřlivé emoce... Jenže mi bylo 75 let a mé nohy už snad i zapomněly, jaké to je běžet. No promiňte, klidně si mě odsuzujte, ale já to svému kolenu udělat nemůžu. Místo toho jsem tedy Jarmile dal okamžitě padáka a nechal se tou speciální limuzínou odvézt do luxusního předraženého hotelu. A ano, můj pobyt v Číně byl samozřejmě hrazen z peněz daňových poplatníků. Děkuji.

Mám vás rád.

Dobelhal jsem se na pokoj a okamžitě se svalil na obrovskou měkkoučkou postel. S vidinou toho, jak se nekřesťansky upiju až do bezvědomí, jsem si nechal donést výběr toho nejlepšího alkoholu.

No představte si ale tu hrůzu, co následovala! Takové nelidské zacházení! Odsouzení hodná ubohost! Zklamání tisíciletí. Taková hrůza hrůzoucí!!!!!!!!!

Alkoholu jsem se dočkal, avšak jakmile mi mistr číšník sdělil, že Becherovku zkrátka v Číně neseženu, do minuty jsem měl sbalený kufr a o hodinu později jsem již seděl v pohodlí soukromého tryskáče na cestě za sladkým domovem. Z okénka letadla jsem sledoval bělostné mráčky a chtě nechtě si představoval, jaké by to bylo, na jednom z nich se s Namjoonem oddávat vášnivým slastem. Ach, Joonie.

Ne, takhle to nešlo. Ano, uznávám, choval jsem se hloupě, ale tenhle trest byl až moc krutý. Přímo nesplnitelný. Na jedinou vteřinu jsem nedokázal na Namjoona zapomenout, natož ho přestat milovat.

Potřebuju ho.

Jestli to máme nějak vyřešit... Tak hezky postaru. Mezi čtyřma očima. Osobně.

...

„Ovčajdo? Sežeň mi lístky na koncert BTS v Praze. Díky, beránku.”