Really? [CZ]

On musí žít

Pořád byla ještě hodina, ale v kapse jsem ucítila svůj vibrující mobil. Jen tak nenápadně jsem se koukla, kdo mi volá. Na displeji bylo jméno Bella. 

* * *

Už jsem chtěla jít domů a zavolat Belle, ale ještě před odchodem mě zastihla Danča. "Hele, nechceš jít na zmrzku?" Bylo docela pěkně, tak jsem kývla na souhlas. "Co se stalo, že jsi tak smutná?" Se divím, že neslyšela Nikču, když to říkala holkám. "Můj nejlepší Kámoš je v kómatu." "To je mi lito." Nahodit falešný úsměv. "Budu to muset přežít." 

Konečně doma. Ne takhle se nemělo vyznít. Zmrzku s Dančou jsem si užila, ale konečně můžu zavolat Belle. "Díky za zmrzku Dany, ale už musím jít." "Taky dík a Ahoj." 

* * * 

Konečně můžu vytočit její číslo. Doufám, že mi volala kvůli Lukoj. Nedovedu si představit, kdyby se neprobudil. To bych nezvládla. Konečně vytáčím její číslo. Je mi jedno, že si vypotřebuji celý Kredit na nové Informace o Lukoj, ale pokud mi volá jen kvůli tomu, aby se zeptala jak se mám, tak jí přetrhnu vejpůl, až ji uvidím. 

"Naty proč ses mi neozvala dřív, stalo se něco?"
"Promiň, ale jedna kamarádka mě pozvala na zmrzlinu.
"Omluva přijata. Jak se máš? " Já ji asi přetrhnu.
"Jak myslíš? Můj nejlepší kámoš je v kómatu a ty se ptáš jak se mám? " i když jsem ji nemohla vidět, tak vypadá asi zaskočeně.
"Hele sory, že na tebe křičím, ale ty my voláš jen kvůli Tomu, Jak se mám?"
" Ne, jen jsem se tě chtěla zeptat, jak se držíš. Chci ti říct něco o Lukoj. "
"Probudil se? Nebo co se stalo? " Řekni, že se probudil.
"Promiň, že ti se už zase ptám, ale sedíš?"
"Jo, říkej."
"Pořád nejeví žádné známky probuzení a doktoři řekli, že pokud se do dvou týdnů neprobere, tak ho odpojí. " Nevím, co říct po tom, co na mě vychrlila tuhle zprávu.
"Ahoj." odpověděla jsem. Na víc jsem se nezmohla.
"Ahoj"

Ne, nemůžou ho odpojit. On je a bude kluk, na kterého nikdy nezapomenu, kluk o kterém vím skoro všechno, jeho tajemství a přání, kluk kterého mám ráda jako bratra, jako brášku. Proč on. 

Nemůžu stát jen na místě. Nechci myslet na to, kdyby umřel. Ale musím něco udělat. Poletím do Francie. Musím ho nějak povzbudit, i když mě neuslyší, ani neuvidí. On byl vždy moje opora a já budu teď ta jeho. On musí žít.

Nejdříve bych vám chtěla moc poděkovat za 476 reads :3 A zeptat se, jak se vám líbí Nový obal příběhu? (Vlastní tvorba) :) Ted, co říkáte na novou kapitolu?