Really? [CZ]

„Prosím, hlavně jí nic neříkej."

Zase ráno. Jak já ten budík nesnáším. I když se do školy docela těším. Zatím moc nových lidí neznám, ale ty co znám, začínám mít ráda. 

To snad nemáme nic v ledničce. Co si mám dát ke snídani. No asi si vezmu nějaké ovoce. Ano, takhle začalo moje ráno. Doufám, že aspoň ve škole to bude fajn.

Asi jsem to zakřikla. Jen co začala první hodina, už jsme psali první písemku. Bylo to z látky, kterou brali než jsem odjela do Francie, takže jsem to musela psát taky. Další hodina byla v pohodě. 

Konečně! Velká přestávka. Nejoblíbenější věc ve škole. Musím jít za ředitelem. Ještě mi potřebuje dát nějaké věci pro rodiče.

Nechci si nějak stěžovat, ale u ředitele byla nuda. Teda až na tu část, kdy se mě ptal jestli budu hrát basket za Litomyšl. To mě docela bavilo. Už musím konečně zajít na trénink. Docela mi to chybí.

Jen co jsem se vrátila do třídy, zamířila jsem k holkám, které stály jako vždy u okna. Jak tak koukám, o něčem diskutují. Z toho jejich rozhovoru jsem uslyšela jednu jedinou větu. „Prosím, hlavně jí nic neříkej." Řekla ji Danča. Myslela bych si, že se bavili o někom jiném, ale když jsem přišla k nim přestali se bavit. „Ahoj, co se děje?“ No asi na mě zrovna nevybalej o čem se bavili, ale za pokus to stálo. „Nic,“ taková lež, „jen se bavíme o zítřku.“ „Co se děje zítra?“ „Jdeme do kina. Půjdeš s námi?“ odpověděla Anča. „Co dávají?“ „Hunger Games: Mockingjay. Půjdeš?“ „Samozřejmě. HG je jeden z mých nejoblíbenějších filmů.“

Po škole jsem šla domů. Cestou domů jsem přemýšlela o tom, co Danča řekla. „Prosím, hlavně jí nic neříkej."

Tak nový díl. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale mám hodně věcí do školy. Chtěli byste aby byla další část z pohledu Danči? Pokud líbí zanechte vote nebo komentář :) 

Nikyy ♥