Really? [CZ]

Musíme si promluvit!

„Natka je moje nevlastní sestra!?“ jediná věta na kterou jsem se zmohla. „Podle Amandy, to je Natky mamka, jo.“

Tak už víte, jak jsem se to dozvěděla. Na taťku jsem naštvaná jen trochu. Naštvalo mě jen to, že mi to neřekl hned, co se to dozvěděl.

Pokračování z Danči pohledu
Musím napsat Belle. Doufám, že je online. Chtěla bych se s ní někde sejít. Nejlépe ve městě nebo v kavárně. 

Danča: Ahoj Naty, musím s tebou mluvit, nechtěla bys jít ven?

Potřebuji s ní mluvit ještě dneska. Hlavně ať to nezjistí od Adély. Stejnak by mě zajímalo, jak to vůbec ví. Nikdy jsem o tom před ní, ani s ní nemluvila. Ví to zatím jenom naše malá skupinka. Ledaže by v naší skupince byl nějaký donašeč. Tomu ale nevěřím. Radši se tím už nebudu zabírat, jinak dojdu k hodně divnému závěru. Jako třeba: Budu si myslet, že Adéla umí číst myšlenky, nebo že jí to řekl můj táta. 

Natka: Ahoj Dani :) Klidně půjdu. Kde a kdy si dáme sraz?
Danča: Tak třeba ve tři u zámku? Hodí se ti to?
Natka: Budu tam. Zatím ahoj.

Je poledne, takže mám ještě čas. Musím si v hlavě trošku srovnat to, co řeknu Natce.

Omlouvám se, že dlouho nebyla nová kapitola. Chtěla jsem se věnovat druhému příběhu, což je Secret and love. Omlouvám se, že je to tak krátké, ale chci o jejich setkání napsat kapitolu zvlášť. Na boku obrázek, jak si představuji Danču.