Really? [CZ]

Jak jí to mám říct?

Tak tuhle kapitolu napíšu z Danči pohledu. Enjoy it :)

Danča
Jak jí to mám říct? Když jsem se to dozvěděla teprve před třemi dny. Nechci jí ublížit. Jak jí mám říct, že je má sestra.

I když nevlastní, ale i to se počítá. Máme společného tátu. Ona to o nás ještě neví. A nevím, jestli jí to mám vůbec říkat.

Musím, jinak jí to řekne ta mrcha Adéla. Vážně nevím, kde zjistila, že jsme příbuzné.

Už od první třídy ji nemám ráda. Vždycky se tvářila tak nafoukaně, no vlastně se jen tak netvářila, ona byla nafoukaná.

Dost Adély. Musím se soustředit na to, jak to řeknu Natce. 

Nejdříve bych se asi měla pochlubit, jak vůbec vím, že jsme sestry.

Jednou jsem přišla ze školy a taťka už byl doma. No nebylo by to až tak divný, kdyby každý den nechodil domů kolem desáté večer. Seděl docela sklesle u stolu v kuchyni a popíjel čaj!? Kdyď on čaj nepije.

To se muselo stát něco vážného. Doufám, že nemám nějaký problém. „Tati, co se děje?“ „Nic. No nebo vlastně jo. Jedna má známá se sem přestěhovala. Myslím, že znáš její dceru, začala chodit k vám na školu. Jmenuje se, no asi Natka.“ rozhodně to nebude jen jeho stará známá, určitě  s ní měl i něco víc. 

No to jsem netušila, že budu mít pravdu.

„Jo znám ji. Skamarádili jsme se. Tati to nebude jen stará známost co?“ vypadá to, že přemýšlí. Asi nad tím jestli my to má nebo nemá říct. „Prosím sedni si.“ sedla jsem si a pobídla ho, ať pokračuje. „Předem se omlouvám, že jsem ti to neřekl dřív. Nevěděl jsem, jak ti to říct a jak na to zareaguješ. Dřív než jsem poznal tvoji mamku, tak jsem chodil s Natky mamkou. Měli jsme se rádi, ale ne tak hodně abychom se vzali. Po našem rozchodu se s jejím novým přítelem odstěhovala do Francie a tohle bylo naše první setkání asi po 15ti letech. Jenže když bydlela ještě v Česku, tak otěhotněla. Do dneška jsem o tom nevěděl. Nikdy mi neřekla, nezavolala, ani nenapsala, že se jí narodila dcera, o které si myslí, že je i moje.“ 

„Natka je moje nevlastní sestra!?“ jediná věta na kterou jsem se zmohla. „Podle Amandy, to je Natky mamka, jo.“

Tak už víte, jak jsem se to dozvěděla. Na taťku jsem naštvaná jen trochu. Naštvalo mě jen to, že mi to neřekl hned, co se to dozvěděl.

Nová kapitola. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidávala. 
Pokusim se do Štědrého dne napsat ještě jednu kapitolu.
Mám napsat ještě další kapitoly z pohledu jiných osob, nebo mám psát jen z Natčina pohledu?
Už je na tomhle příběhu skoro 2500 reads. Wow moc děkuju ♥
Komentář nebo vote potěší :)