Really? [CZ]

Vzpomínej!

,,Cože?" byla jsem úplně mimo. ,,Jak to mohl udělat." ,,To ještě nevíme. Policie nám řekla, že si s ním musíš promluvit. Prý ho z nás všech znáš asi nejlíp, když si s ním chodila." pokud mě s ním nechají osamotě, asi to nepřežije za to co udělal Lukoj.
O pár hodin později už sedím v jedné místnosti o samotě s Jacobem. Zatím nikdo z nás nic neřekl, ale já to ticho za chvíli porušim. ,,Proč si mu to udělal? Bylo to kvůli naší hádce, nebo kvůli čemu? Já to totiž nechápu." nic neříkal, jen se začal se smát. To už vůbec nic nechápu, proto na něj házím nechápavý pohled. ,,Ty asi vážně nevíš, co? Ty si nevzpomínáš na náš rozchod?" pořád nechápu o čem mluví, tak ho nepřerušuji a dál poslouchám. ,,Ani se nedivím, že ti to nedochází, když si na ten rozchod zapomněla. Jen vzpomínej, ať tě to bolí jako mě. Jen si na ten den vzpomeň."
,,Proč se semnou rozcházíš, udělal jsem snad něco špatně?" ,,Ne, vůbec nic jsi neudělal. Ty naše poslední společné dny. Ty poslední zprávy na chatu už to chápeš. Chápeš proč se s tebou rozcházím?" ,,Ne pořád nic nechápu, co se tu děje? Není to snad kvůli tvým přátelíčkům ze školy že ne?"
,,Tak vidím, že jsi na to přišel. Ty je nesnášíš. Já je miluju. Oni přijali, to že s tebou chodím. Ty ne. Znám je dýl jak tebe. Oni jsou ti kteří mě vždy podrželi. Ti které nenechám odejít jen kvůli jednomu arogantnímu blbci."
,,Takže tohle je rozchod? Jen kvůli stádu pakoňů?"
,,Ano tohle je rozchod! Radši strávím zbytek života s nejlepšími přáteli, než s tebou!"
Tenhle rozhovor se mi vybavil, při slově rozchod. ,,Vzpomínám si na ten den, kdy jsme se rozešli, ale co to má společného s tím, že si zmlátil Luka do bezvědomí?" ,,A já myslel, že na to přijdeš. Vzpomeň si ještě na tvoji oslavu. Byl to jen týden, co jsme se rozešli a ty jses tam líbala s Lukem a pak jsi zmizela. Bylo snažší najít jeho, než hledat tebe po celé Evropě." o tom, že jsem chodila s takovým prvotřídním debilem jsem vám radši ani říkat nechtěla, ale už to víte. ,,Kvůli tomuhle si ho zmlátil, nedokázal jsi unést pravdu, že už spolu nechodíme? To si teda pěkný zbavělec." neměla jsem náladu to s ním dále rozebírat, tak jsem odešla.
Nevím, kam jdu ale teď je mi to úplně jedno. Hlavně co nejdál od něj. Šla jsem se sluchátkama v uších a očima sklopenýma k zemi. Po asi půl hodiny chůze jsem zvedla svůj pohled vzhůru. Nemůžu uvěřit mým očím.
Já jsem na našem místě. U velkého jezera, kde jsme si jako malý hráli. Můžou to být tak tři roky, co jsme tu byli naposled. To jsme byli v partě ještě čtyři. Chodil sem s námi i Thomas. Před rokem se odstěhoval do Anglie a nikdo o něm nic nového neslyšel. Měli jsme tu i malou skrýš, kam jsme si schovávali naše cenosti, co jsme našli u jezera. Byla by to velká náhoda kdybych v ní ještě něco našla. Ale tak zkusím štěstí.
Ono to tu ještě je. Kamínek, na kterém je křídou namalovaný srdíčko. Pamatuji si na ten den. Byli jsme tu všichni čtyři a přísahali jsme, že při sobě budeme vždy stát a nic nás nerozdělí. Byly to dny bez starostí.

Zpátky doma z Anglie. Chci tam zpátky ♥ Pokud máte rádi One Direction, tak si prosím přečtěte kamarádky příběh --> odkaz v komentářích :)