Imprisonment (FF TMR)

III.

,,Nech mě. Prosím."

Kayla se ráno probudila jako první, a tak se toho rozhodla využít a šla si dát sprchu.

Neměla ještě vybalené věci, takže si z batohu vytáhnout čisté spodní prádlo, šedé legíny a tmavě modré tričko.

Když byla po sprše, zjistila, že je to tričko bylo trochu větší, a že vypadá trochu jako chlapecké. Udělala si na konci uzel a ještě mokré vlasy svázala do drdolu.

Nevěděla, co má dělat a nudit se nechtěla, tak si řekla, že si zaběhá. Běh předce nikomu neublíží, ne. Akorát prospěje.

Oběhla celý Plac a hned na to si lehla doprostřed, aby mohla popadnout dech.

Ani si nevšimla, že běžci už vyrazili a že ji černovlasý asiat pozoroval s překvapeným výrazem.

Nakonec vstala a šla do kuchyně, kde nikoho neviděla. Dokonce i Pánvička tam ještě nebyl, a to už měla být za chvíli snídaně.

Pokrčila rameny a začala snídani připravovat sama. Chvíli po Kayle vběhl do kuchyně zděšený Pánvička, který si oddech, když viděl Kaylu.

,,Uf. Děkuju. Už jsem se bál že nestihnu udělat snídani." ,,Neboj, stihl by jsi to i tak. Pokud toho ostatní vypili víc jak Minho, myslím, že budou spát až do oběda." Usmála se a nechala ho, aby jí pomohl.

Ten den měli všichni až na běžce volno a mohl si dělat co chtěli. Někdo si povídal s přáteli, nebo ještě spal, protože toho minulou noc trochu víc vypil.

Kayla toho využila tak, že šla prozkoumat les. Připadal jí tajemný a to ji na něm lákalo.

Došla přibližně doprostřed lesa a posadila se na zem. Zavřela oči a přemýšlela.

Co asi dělá moje rodina? Mám vůbec nějakou? A jestli ano, jak vypadá moje máma nebo táta? Mám třeba nějakého sourozence? Proč si třeba vzpomínám jak vypadá a voní růže, ale ne jak vypadá moje rodina? Ptala se sama sebe.

Ptala se na otázky, na které nikdo kolem ní neznal odpověď. Kéž by si pamatovala aspoň jména, nebo obličeje. Říkala si.

Vše na ni dolehlo a ona se rozplakala. Bylo to poprvé, co brečela, ale nehodlala ho zastavit. Teda, nezastavila by to, kdyby se neozvalo prasknutí větvičky.

,,Haló. Je tam někdo?" Věděla, že je to blbá otázka, jenže, co by jste řekli vy?

Zpoza stromu vyšel kluk, kterého Kayla neznala a přibližoval se k ní.

Začala couvat, ale později narazila do stromu. ,,Co chceš?" ,,Přemýšlej. Jsi tu jediná holka, tak co myslíš že bych chtěl?" Měl nepříjemný hlas.

Ještě víc se k ní přiblížil a přitlačil ji ke stromu. ,,Nech mě. Prosím."

Začal Kaylu hrubě líbat a ona se ho snažila odstrčit. Opravdu nechtěla, aby ji někdo znásilnil a vzal si tak i její panenství.

Neměla velkou sílu, takže se jí nepovedlo ho odstrčit. Chytil její zápěstí a dal jí je nad hlavu.

Měla štěstí, že měla aspoň volné nohy. Zvedla své koleno a kopla ho do mužských a velmi citlivých míst.

Svalil se na zem a Kayla měla možnost utéct.

,,Pomoc! Pomoc!"

Uslyšela, jak se za ní rozeběhl a snažila se přidat na rychlosti. Za chvíli jí dohnal a svalil ji na zem.

Jenže přímo pod ní byl kus větve, na který se nabodla a zakřičela bolestí.

Otočil ji na záda a začal jí sahat pod tričko.

,,POMOC!" Zakřičela co nejvíce mohla. Jenže za to dostala facku. Už neměla sílu se bránit. Už si jen přála, aby to brzo skončilo.

Po chvíli se cítila volná, a tak otevřela oči. Viděla Newta, Albyho, Gallyho a ještě jednoho placera, kterého Kayla neznala.

Gally a druhý placer popadli kluka a začali ho táhnout daleko od Kayly. Newt si sedl vedle ní a začal ji uklidňovat. ,,Už je to dobrý klid. Už je to v pořádku."

Zděsil se, když si všiml, jak je její tričko nasáklé krví. ,,Alby! Musí hned za meďochy." ,,Jdu na před jim říct ať si připraví věci a ty ji tam odnes."

Alby se rychle rozběhl pryč a Newt se podíval zpět na Kaylu.

,,Vydrž, ano. Všechno bude v pořádku." Vzal ji do náruče a spěchal s ní za Albym na ošetřovnu. Po cestě Kayla ztratila vědomí a Newt přidal.

Bál se. Když ji s Albym slyšeli křičet, doufali, že se jí nestalo nic hrozného, jenže doufali špatně. Zrovna také probírali, jestli by jí prvních pár dnů neměli raději víc hlídat a jak se zdá, musí.

Rychle doběhl na ošetřovnu, kde jí položil na volné lůžko.

Chtěl tam s ní zůstat, ale Jeff a Clint ho tam nechtěli nechat.

,,Newte běž, my se o ní postaráme, teď tu budeš akorát překážet." Vyháněl ho Clint ,,Ne zůstanu tu s ní." ,,Newte! Slibuju že až ji ošetříme tak tě hned zavolám, ale teď tady jen překážíš."

Newt naštvaně vyšel z ošetřovny a čekal před dveřmi. Uběhla tak půl hodina a dveře se otevřely.

,,Můžeš jít." Vyzval Jeff Newta, který neváhal a šel za ní.

,,Jak jí je?" ,,Všechno je už v pořádku i ta rána na boku, jinak bude mít na tváři malou modřinu." Odpověděl. ,,Necháte nás tu chvíli?" Poprosil je Newt. Odešli a nechali je tam.

Newt si přisunul židli k její posteli a začal si ji prohlížet. Její hnědé vlasy byly rozcuchané a na její bezchybné tváři se začala dělat modřina. Také měla trochu natržený ret.

Oddělal ji pramen vlasů z obličeje a zastrčil jí ho za ucho. Vzal ji za ruku a začal dělat malé kroužky palcem.

Když spala, vypadala úplně klidně. Už na začátku si všiml její krásy.

Bál se o ni a byl taky naštvaný. Naštvaný na kluka, který jí to udělal.

,,Newte, měl by si jít na oběd." ,,Ne, zůstanu tu s ní." ,,Měl by si jíst. Potom za ní můžeš zase přijít." Pořád Newta přemlouvali, nakonec se jim to povedlo a Newt vyšel z pokoje najíst se.

,,Tak co jak je na tom?" Zeptal se Alby. ,,Jeff říkal že už je na tom lépe, ale ještě pořád spí." ,,Dobře." 

Newt toho moct nesnědl, chtěl být co nejdříve u ní a mít ji blízko sebe.

 Zbytek dne strávil u ní. Ani na večeři nešel. Ostatní ho zase přemlouvali, ale nepovedlo se jim to, tak mu to donesli na ošetřovnu.

Nakonec už nemohl přestat popírat spánek a usnul s hlavou na její posteli.