Imprisonment (FF TMR)

XVI.

,,Mám na to právo a neboj."

Pro Kaylu to byl nesnesitelný týden, ze kterého tři dny strávila na ošetřovně, čtvrtý den s Newtem, pátý den tajným tréninkem s Minhem a poslední dva zase v labyrintu.

Ano, opravdu z ní byla stále běžkyně. Nabídli jí, že už nemusí, ale ona chtěla i po tom, co se jí stalo.

Ale samozřejmě, že u toho Newt nebyl, když se o tom bavili. Bylo jasné, že by jí to nedovolil. Mluvili o tom těsně před tím, než ji pustili z ošetřovny.

To všechno potom vedlo k hádce. Když se šestý den vrátila z labyrintu, s Newtem se strašně pohádali. Byla vyslovena i taková slova, která ublížila a také ta, kterých potom litovali.

Kayla celý zbytek dne probrečela, s nikým nemluvila a ani na večeři nešla. Nakonec také usnula v lese, kde ji našel Minho a odnesl ji do jeho pokoje.

Věděl, že se asi nebude chtít zrovna probudit v pokoji, který sdílela s Newtem.

Ale sedmí den byli zase v pohodě. Kayla i Newt si uvědomili, že to docela přehnali a hned, co Kayla vyběhla z labyrintu, na ni čekal Newt, aby se omluvil, což ona samozřejmě udělal taky.

Byl to docela zázrak, protože podle hádky to vypadalo, že to bude trvat déle.

Oni však byli nerozluční a nedokázali bez sebe být. Nechtěli se hádat, byla to jejich jediná, první a pořádná hádka.

Teď bychom ale asi měli pokračovat dál do nového týdnu.

Nastal další den a Kayla si zase přivstala kvůli sprše.

Po sprše se oblékla, stoupla si před zrcadlo a začala se prohlížet. Teda přesněji si prohlížela své dvě jizvy, které si přinesla z labyrintu.

Dohromady měla tři. Dvě velké a jednu malou. Naštěstí se daly schovat pud oblečení. Předce jen, nikdo nemusel vědět, kde je má a jak vypadají.

,,Neměla by jsi se na ty jizvy tak dívat, akorát si tak připomínáš tu strašnou událost."

Kayla rychle vzhlédla a uviděla Newta, který se opíral o rám dveří a prohlížel si ji. Dělal to často a proč taky ne, že? Byla to jeho přítelkyně a nejkrásnější dívka, kterou kdy spatřil.

,,Já vím." Stoupl si za ni a objal. ,,Zítra už to budou dva měsíce co jsi tady a měsíc od té doby co jsme spolu." ,,Tím naznačuješ, že to chceš nějak oslavit?" ,,Přesně tak, ale chci to oslavit už dnes, protože má zítra dorazit někdo nový, a tak jsem se domluvil s Minhem, že se vrátíte dříve. A hned co přijdeš z labyrintu půjdeš na naše místo." 

,,A co večeře?" ,,Neboj. Mám to všechno vymyšlený." ,,Dobře. Tak já už půjdu. Za prvé protože Minho bude mít kecy a za druhé ať můžu být co nejdříve zpět." Rychle ho políbila a vyrazila do jídelny.

,,Dobré ráno." Pozdravila kluky. ,,To je dost, že jdeš. Kde jsi se zdržela?" Zeptal se Minho ,,Ve sprše." ,,Zeptám se jinak. Kdo tě zdržel?" ,,Nebudu ti nic říkat." Kluci se zasmáli a začali odnášet talíře ze snídaně, zatím co Kayla se snažila ji sníst co nejdříve.

,,Jdeš už?" ,,Jo." Zvedla se, odnesla talíř a vydala se za Minhem k bráně.

Brána se otevřela a dvojice vběhla dovnitř.

,,Slyšel jsem, že vám Newt na dnešek něco připravil." Začal Minho. ,,Minho. Musíš se ve všem rýpat?" ,,Jo musím. To bych totiž nebyl já, kdybych to nedělal. Ale fajn, změníme téma." ,,Díky."

,,Jsi zvědavá koho klec zítra přiveze tentokrát?" ,,Docela jo. A myslím že nejvíce, kdo se těší až přijede někdo nový, je Chuck." ,,To máš nejspíše pravdu." Povídali si celou dobu a smáli se různým blbostem.

Nutno dodat, že jednou museli Minha slyšet i v Placu, protože mu vyprávěla příhodu s ďáblovou vodou.

Když vyběhli z labyrintu, Minho běžel do mapového bunkru a Kayla se vydala do lesa za svým přítelem.

Doběhla k lesu, a když do něj vešla, zpomalila své tempo.  Byla blízko a už mohla vidět Newta, který se opíral o strom. 

Potichu k němu došla a objala ho zezadu. Otočil se a políbil ji. ,,Už jsem si říkal, kde jsi." ,,Šla jsem trochu pomaleji."

Rozhlédla se okolo a všimla si, že na zemi jsou různé misky a talíře s všemožným jídlem. ,,Náhrada za večeři?" ,,Přesně." 

Posadili se naproti sobě a Kayla se hned pustila jídla.

,,Ať to nesníš hned na začátku." ,,Mám na to právo a neboj. Jak dlouho jsi tohle vymýšlel." ,,Napadlo mě to včera a chtěl jsem aby to bylo už dneska." ,,Povedlo se ti to moc. Kéž by mohlo být více takových chvil." ,,Přesně."

Kayla se zvedla a sedla si vedle něj, aby si mohla opřít hlavu o jeho rameno.

,,Chtěla bych poznat svého bratra. Je dobrý pocit vědět že máš někoho z rodiny, ale špatný pocit z toho, že ho už nemusíš vidět, že už mu nikdy neřekneš jak moc ho máš rád, že ho už nebudeš moct obejmout."

,,Já na tohle nemyslím. Nemyslím na to od chvíle co jsi přijela v kleci. Já mám tebe, holku kterou miluju a potom ještě Minha, Albyho a další, které beru jako bratry."

,,Jsem ráda že tě mám, bez tebe bych to tu nezvládla. Miluju tě a to se nikdy nezmění." ,,Taky tě miluju. A slibuju, že se odtud dostaneme a ty budeš moct poznat svého bratra."

Zadívala se do jeho očí a nemohla se od nich odtrhnout.

Začali se k sobě přibližovat dokud se jejich rty nespojily. Ze začátku to byl jemný polibek, který potom Newt prohloubil. Během polibku ji opatrně položil na trávu.

,,Nezapomeň co říkal Alby." ,,Zatím neděláme nic špatného."Zašeptal a Kayla se pousmála. Z Kayliných rtů si našel cestu k jejímu krku, kterému se chvíli věnoval.

,,Newte." Řekla Kayla, když si uvědomila co dělá. ,,Jestli to nepůjde nějak zakrýt, tak si to odskáčeš." ,,Aspoň každý bude vědět, že jsi moje."

Naštěstí Kayla věděla jak mu to oplatit. Otočila je tak, aby byl Newt pod Kaylou a začala dělat to samé.

,,Kaylo, ty máš ale dlouhé vlasy a zakryješ to." ,,Aspoň nebudu jediná z koho si Minho bude utahovat." Řekla a nakonec si lehla vedle něj a položila si hlavu na jeho hruď.

 ,,Ty chceš spát tady?" Zeptal se pobaveně. ,,Jo. Už se mi nikam nechce. A deku tu máme takže zima nám nebude." Odpověděla Kayla a zavřela oči.

,,Dobře. Dobrou." Řekl a přikryl je dekou. ,,Dobrou." Řekla a pomalu začala usínat.