Imprisonment (FF TMR)

XV.

,,Bála jsem se. Tak moc jsem se bála."

Když je Clint s Jeffem vyhnali z ošetřovny, vydali se na pozdní snídani

,,Já říkal že to zvládne. Věděl jsem to." Začal se radovat Chuck. ,,Měj jsi pravdu. Dokázala to." ,,Ale zajímá mě jak to zvládla. Budeme se jí muset zeptat, jak se jí to povedlo a proč přišla pozdě." Řekl Alby. 

Všichni čtyři si převzali svou snídani a sedli si k prázdnému stolu.

,,Nechal jsem u ní Clinta, aby ji hlídal. A dokud se nevzbudí, tak za ní nikdo nepůjde." Řekl Jeff, který si k nim přisedl a podíval se na Newta.

,,Až se vzbudí tak pro tebe Clint přijde. Jasný Newte." Dodal. ,,Jo." Odpověděl Newt. ,,Proč za ní vlastně nemůžu přijít dřív?" Zeptal se. ,,Protože potřebuje klid a pořádně se vyspat a ty by jsi ji akorát vzbudil." 

,,Jo a přibudou jí dvě jizvy. Jedna malinká bude nad klíční a potom jedna na rameni." Dodal ještě Jeff. ,,Nezaslouží si to. Nejdříve to co se jí stalo třetí den a teď ještě tohle." Řekl Alby.

,,Co se jí stalo třetí den?" ,,To je jedno Chucku. A teď už se jde pracovat. Aspoň to rychleji uběhne." ,,Jak pro koho." Řekl Newt a vyrazil k zahradám.

Pro Newta to byly opravdu ty nejdelší hodiny, které zažil. Byl rád, když mohl jít na oběd, ale zas ho neuklidňoval fakt, že se Kayla ještě neprobudila. Věděl, že si zaslouží spánek, ale chtěl být u ní.

,,Za jak dlouho myslíš, že se vzbudí." ,,Nevím Chucku, ale zaslouží si odpočinek, takže ji nebudeme budit." Odpověděl Newt.

U oběda to probíhalo jako vždy, akorát s nimi nebyla Kayla a Alby oznámil, že o té události se nebude mluvit. Všichni samozřejmě přikývli. Věděli, že to pro ni nebude nejlehčí.

Kluci si normálně povídali dokud nepřiběhl udýchaný Clint. ,,Pro... Probrala se." 

Newt na nic nečekal a rozběhl se za ní. Chtěl tam být co nejdřív. Za ním běžel Minho, Alby a Chuck, ale ten trochu zaostával, protože přiznejme si to, Chuck není zrovna dobrý běžec. A samozřejmě že za nimi běželi oba dva meďoši.

Newt se před ošetřovnou na chvíli zastavil, než vešel dovnitř. Byla tam. Jeho Kayla, kterou miluje tam byla a konečně vzhůru.

Seděla na posteli s koleny přitáhlé k hrudi a s hlavou položenou na nich. Koukala se z neproskleného okna a snažila se nemyslet na ten večer.

Když je zaslechla, podívala se jejich směrem a všichni mohli vidět její zarudlé oči od pláče.

Newt k ní rychle přišel a bez váhání ji objal.

,,Newte." vzlykla a její slzy padali na jeho tričko. ,,Klid už jsem u tebe. Jsem tu s tebou a nikdy tě neopustím." ,,Bála jsem se. Tak moc jsem se bála." Přiznala.

Pustil ji a nechal i ostatní se s ní přivítat. ,,Čau "ségra". Jsem rád že si to zvládla." Řekl Minho a pustil Chucka. ,,Já to věděl. Věděl jsem že se vrátíš a všem jsem to říkal." Zasmála se a objala ho.

Ten malý klučina jí chyběl, i když to byla jen noc, ale zase to nemusela přežít.

,,Jsem rád, že jsi zpět. Chyběla jsi nám všem, hlavně Newtovi. Chuck, Minho a Newt dokonce spali u brány. Vím, že to pro tebe nebude nejlehčí, ale potřebuju aby jsi mi řekla, co se přesně stalo." Řekl Alby a Kayla trochu smutně přikývla.

,,Potom ti to řeknu, ale můžu teď být aspoň chvíli jen s Newtem?" Alby přikývl a i s ostatními opustil ošetřovnu.

Newt si přisedli k ní na postel a objal ji okolo pasu. Ona si na oplátku položila hlavu na jeho rameno.

,,Ani nevíš jak moc jsem rád, že jsi se vrátila." ,,To i já. Bála jsem se, že tě už nikdy neuvidím. Myslela jsem si, že to nezvládnu." Řekla a Newt jí dal pusu do vlasů.

,,Ale zvládla jsi to, jsi tady a já už tě nikam nepustím." ,,Nechci mu říkat co se stalo, ale vím, že musím." ,,Alby zakázal komukoliv se o té události zmiňovat." ,,Tak to je hodný." 

Ještě chvíli tam seděli v objetí, dokud nepřišel Alby, který se posadil na židli, kterou si přisunul.

,,Co se přesně stalo? A chci slyšet všechno i to proč si přišla pozdě a s těmito zraněními." Povzdechla si začala vyprávět. 

,,Když jsme vyrazili do labyrintu, bylo všechno v pořádku. Ale potom jsme kvůli Louisovi dělali časté zastávky, protože to nezvládal. Štvalo mě to, nic jsem neřekla, ale ty pauzy jsem začala zkracovat. Udělali jsme si asi šestou pauzu a běželi dál.

Po chvíli mi přišlo, že je něco jinak, protože si dlouhou dobu nestěžoval. Otočila jsem se a nikde nebyl. Myslela jsem si, že si jen udělal zastávku bez toho, aby mi něco řekl. Běžela jsem tedy zpět ho najít, ale nikde nebyl. Nakonec jsem ho našla, ale-" ,,Ale?" Zeptal se Alby

,,Byl uštknutý. Vrhl se na mě s nožíkem co nosí každý běžec do labyrintu. Začala jsem utíkat, ale nedávala jsem pozor, spadla a zvrtla si kotník.

Sedl si na mě a chtěl mě bodnout. Málem se mu to povedlo, špička nože už se mi začala zarývat do kůže, ale kopla jsem ho a snažila se mu utéct. Nepovedlo se to, dohnal mě a bodl do ramene. Pokoušel se i po třetí, to se mu ale nepovedlo, protože jsem ho omráčila kamenem. Na chvíli jsem se opřela o zeď a podívala se za jak dlouho se zavírá brána. Když jsem to zjistila snažila jsem se co nejrychleji vsát a dostat se do Placu. Nepovedlo se."

Samozřejmě, že vynechala tu část, jak na ni křičel, že je tam poslala.

,,A potom v noci? Jak si to zvládla.?" Zeptal se naposledy Alby. 

,,Když se brána zavřela, chtěla jsem to vzdát, ale rozmyslela jsem si to a jelikož jsem věděla, že když zůstanu hned za bránou, čeká mě jistá smrt. Zvedla jsem se a šla hlouběji do labyrintu.

Po cestě jsem potkala dva Rmuty, ale ty jsem setřásla, když se za mnou uzavřela jedna sekce. Pokračoval jsem dál a po dlouhé době narazila na dalšího Rmuta. Tomu jsem se schovala v jedné menší díře ve stěně. Zůstala jsem tam po zbytek večera a usnula. Když jsem se vzbudila, začalo svítat a tak jsem se vydala k bráně a zbytek znáte." Dopověděla a z oka jí ukápla jedna slza.

,,Jestli je to všechno, tak už půjdu a ty se najíš a ještě si odpočineš. Clint by tu za chvíli měl být s jídlem." ,,Dobře." Alby odešel a  nechal tam Newta a Kaylu na chvíli osamotě.

,,Neřekla jsem mu všechno." Řekla z ničeho nic. ,,A co jsi mu neřekla?" ,,Než se na mě vrhl, říkal něco ve smyslu, že za to můžu já a že jsem vás sem poslala." ,,Nemůžeš za to. Zlosin nás sem poslal." ,,Ale já pro něj pracovala." ,,Už nepracuješ jsi jedna z nás a tak to i zůstane." Řekl Newt.

,,Něco nesu." Řekl Clint, který přišel. ,,Konečně už jsem měla hlad." ,,Pánvička udělal jídlo speciálně pro tebe." ,,Vyřiď mu teda potom, že děkuju." ,,Jasně. Já vás tu zatím nechám, ale kdyby se něco dělo, zavolej mě Newte." ,,Jo."

,,Zpomal nikdo ti to nesní." Zasmál se Newt, když viděl, jak jídlo rychle mizí.

,,Já za to nemůžu. Za prvé, je to dobrý a za druhé už jsem dlouho nejedla." Ospravedlnila se a dojedla poslední sousto.

Položila prázdný talíř na menší stoleček u postele a zívla. ,,Tak jo a jde se spát." ,,A zůstaneš tu se mnou?" Newt přikývl a lehl si vedle ní.

,,Dobrou." ,,Dobrou." Newt jí dal malou pusu do vlasů a vtáhl ji do hřejivého objetí.