Imprisonment (FF TMR)

XIV.

,,Můžeme."

Kayla ráno vstávala zase jako první, aby si mohla dát sprchu, aniž by jí někdo přišel sledovat.

Potichu a opatrně se dostala z Newtova objetí, aby ho nevzbudila, vzala si věci a vyrazila.

Po rychlé sprše Kayla vrátila nějaké věci do pokoje a vydala se do kuchyně.

Vešla do kuchyně a začala chystat snídani a svačiny. Když bylo vše hotové, dala to na stůl, vzala si svou porci a čekala, než přijdou ostatní běžci.

Když dorazili, Kayla si všimla, že Minho kulhá a hned jí došlo, že to není dobré.

,,Co se ti stalo?" ,,Včera, když jsem odcházel z jídelny, tak jsem trochu zakopl a udělal si něco s nohou, takže kulhám a nesmím do labyrintu." ,,Cože a s kým půjdu?" ,,S Louisem." Odpověděl a ukázal na kluka sedícího trochu dál.

,,Dobře. Řekni mu, že čekám u brány." Kayla vstala, popadla svou svačinu, kterou si dala do batohu společně s vodou a menším nožíkem a vydala se k bráně. Louis přišel teprve až se otevřeli brány.

,,Můžeme." Ani nečekala na jeho odpověď a vběhla do labyrintu.

Zajímalo ji jak dlouho byl běžcem a proč ho Minho vybral, protože neměl moc dobrou kondici a skoro vůbec se v labyrintu nevyznal.

Dělali častý a dlouhý zastávky, aby si mohl trochu odpočinout a Kaylu už to začínalo velmi štvát.

Byla další pauza a Kayla už měla chuť ho tam nechat, protože věděla, že by cestu zpět nenašel. ,,Jdeš už." Zeptala se ho. Kývl, zvedl se a běžel za Kaylou.

Tentokrát běželi delší dobu a Kayle začalo být divné, že už dlouho si nestěžoval a nepoprosil o pauzu.

Otočila hlavu dozadu, že ho skontroluje, ale nikde nebyl. Zkusila na něj zavolat, ale nic se nestalo. Určitě si jen udělal pauzu bez toho, aniž by mi něco řekl. Pomyslela si.

Otočila se a běžela zpět ho najít. Nikde nebyl, hledala ho dlouho. Vůbec se jí to nelíbilo. Musela hledat nějakého tupce místo toho, aby se snažila najít cestu z labyrintu.

Až nakonec ho našla v jedné z tmavších uliček.

Stál k ní zády a v ruce držel nožík, co nosí běžci. ,,Hej. Jsi v pohodě?" Zeptala se Kayla.

Otočil se ke Kayle a ta se lekla. Byl bledý, na některých částech těla měl více vystouplé žíly, oči podlité krví a na břiše viditelné bodnutí. 

Je uštknutý. Pomyslela si Kayla. Minho jí o tom jednou vyprávěl. Když někomu nedají včas lék zdivočí a může kdykoliv a kohokoliv napadnou, proto musí být vyhnán. A když mu lék dají včas začne vzpomínat, ale ze všech těch vzpomínek zešílí a už to není ten stejný člověk, nikomu nedůvěřuje a je nepříjemný

Začala se bát a věděla, že to vůbec není dobrý.

,,Můžeš za to ty. To ty jsi nás sem posla." Řekl a začal se k ní přibližovat.

,,Za všechno můžeš ty." Tentokrát to zařval a rozběhl se na Kaylu.

Kayla začala utíkat co nejrychleji mohla a otáčela se aby se mohla zjistit jak daleko je.

Bohužel to byla ta nejhorší věc, co mohla v této situaci udělat. Nemohla dávat pozor na cestu a zároveň i na něj, proto zakopla.

Spadla na zem a nemohla se zvednout. Bolela jí noha. Zkusila se aspoň plazit po zemi, ale samozřejmě, že ji dohnal.

Sedl si na ni obkročmo, aby se nemohla hýbat, napřáhl se a chtěl ji bodnout.

Chytla jeho ruce a snažila se je oddálit od svého těla. Bylo to těžké, byla to holka a neměla tolik síly jako on.

Špička čepele se jí začínala zarývat do kůže a Kayla trochu vykřikla bolestí.

V rukou už neměla moc síly, a tak použila nohy a kopla ho kolenem do velmi bolestivého místa.

Svalil se vedle ní. Co nejrychleji se zvedla, opřela se o zeď a snažila se jít dál, ale něž aby šla, tak kulhala.

Zvedl se a přirazil jí záda ke zdi. Tentokrát se mu to povedlo a bodl jí nožík do ramene.

Zakřičela bolestí a vytáhla nožík. Znovu ho kopla, ale tentokrát ji vzal na zem s sebou.

Znovu si na ni sedl. Kayla se už skoro na nic nezmohla. Bolela ji noha a ruka.

Zdravou rukou se ho snažila zastavit. Už ani nevěděla co má dělat. Začala otáčet hlavou a doufala, že spatří v její blízkosti něco co by jí mohlo pomoct. 

Našla. Kousek od nich uviděla kámen. Pořezanou rukou se pro něj natáhla a vší silou ho praštila po hlavě. Sesypal se na zem a nehýbal se. Omráčila ho.

Zkontrolovala čas na hodinkách. A zjistila, že se brána zavírá už za hodinu a půl. Došlo jí, že má velmi malou šanci se tam dostat v čas.

Opřela se o stěnu, odtrhla kousek látky ze svých kalhot a přitlačila si ji k ráně na rameni.

Zkontrolovala si kotník, který byl dost nateklý a věděla, že jí to ještě sníží šanci, dostat se do Placu v čas.

Pomalu vstala a za pomoci zdi, se vydala k bráně

Mezi tím Newt vstal později a samozřejmě, že Kaylu neviděl vedle sebe. Šla znovu do labyrintu, ale už se těšil, až přijde a doufal, že v pořádku a zdravá.

,,Minho. Co tu děláš nemáš být s Kaylou v labyrintu?" Zeptal se Minha, který seděl s klukama u snídaně. ,,Ne včera jsem si něco udělal s nohou a Jeff mi to zakázal. Ale neboj, neběžela sama." Odpověděl. ,,A co jsi dělal?" ,,Zakop." 

Celý den proběhl v klidu a Newt už se opravdu těšil až bude moct Kaylu obejmout. Ale dobrá nálada ho začala opouštět, když se čím dál tím více začal blížit čas, kdy se uzavírají brány a Kayla se pořád nevrátila.

,,Neboj, zvládne to. Ztratit se tam nemůže a s Louisem se jí nic nestane." Uklidňoval Newta Minho. ,,Já vím." Odpověděl mu. 

Zbývalo patnáct minut do zavření bran a New si šel stoupnout k bráně.

Čím více se blížil čas zavření, tím více placerů bylo u brány. Vedle Newta stál Alby a měl položenou ruku na jeho rameni.

Všichni doufali, že se vrátí než se brány uzavřou. Hlavně Newt, Chuck, Minho a Alby. ,,Pět minut." Upozornil někdo. 

Po chvíli se brány začali pochybovat. ,,Hele." Zařval Chuck a ukázal na pravou uličku, ze které vycházela Kayla.

Všichni si všimli že bylo něco špatně. Kulhala a ruku, kterou držela látku u ramena, byla skoro celá od krve.

Všichni ji začali povzbuzovat, že to dá, nebo ať přidá. Vypadalo to jakoby jí to dodalo energii a Kayla trochu zrychlila.

Alby chytl Newta pevněji, nechtěl aby tam za ní vběhl. Věděl, že ani jeden by to nezvládl.

Brána byla už skoro zavřená a Kayla věděla, že už to nestihne, a tak to vzdala.

,,KAYLO!" Zakřičel Newt co nejvíce mohl a snažil se vytrhnou Albymu. Poslední co viděl než se brány zavřeli byl její obličej plný smutku, strachu a bolesti.